Rapl z Bartolomějský: bývalý detektiv (a zároveň literární hrdina mé první knížky z roku 1991) Miroslav Hyhlík v Jednom procentu

Naučil mě slova jako “drban”, “čížek”, “elpeso”, “vepř”, “jabko”, “ryba”, “čučák” a “polívka”. Mně bylo třiadvacet, jemu o pár let víc, byl poručík kriminálky. Já byl čerstvě vystudovaný kybernetik, který věděl, že chce celý život psát, a mířil jsem jako reportér do časopisu Reflex. Ale ještě jsem musel absolvovat devítiměsíční vojenskou službu, a to se po troše snahy povedlo v týdeníku Signál.

Někdejší “vnitrácký” časopis už spadal pod “obranu”, takže to teoreticky šlo, i když to ze strany plukovníků ve vydavatelství Naše vojsko (později Magnetpress) chtělo docela hodně kreativity. Ale bylo to krátce po převratu, a vojáci z povolání byli tehdy rádi, že jsou rádi. Takže jsem pracoval jako reportér v Signálu, a tím se vracím k setkání v Bartolomějské.

Vlastně ti policajti byli dva, sehraný pár, jak už to bývá, jeden hodný a jeden zlý, a jeden uměl počítat a druhý psát (jen jsem nevěděl, který je který), prostě všechny ty policejní stereotypy. Ale důležité bylo, že jsme se spřátelili, a já se pak na několik měsíců stal specialitou na pouliční zločin v centru Prahy.

Mirek a Vláďa mi “přihrávali” zajímavé kauzy, občas jsem s nimi chodil do “terénu”, a fotil je skvělý fotograf Ivan Malý, protože oba vypadali jak z francouzského kriminálního filmu. A z logiky těchto filmů se pak asi skoro nutně stalo to, co se stalo: oba mí policejní kamarádi jednoho dne nedorazili na domluvenou schůzku, následné dny nebrali telefony, a když jsem se za nimi vypravil na “Barťák”, tvářili se jejich kolegové, jako kdyby ti dva ani nikdy neexistovali.

Prostě došlo k výměně rolí, “spadla klec”, a oba přišli nejen o odznaky a pistole, ale skončili zároveň ve vazbě na Pankráci. Strávili tam několik týdnů, mezi lidmi, které sami ještě pár dní předtím zatýkali a na Pankrác vezli. Až později se ukázalo, že šlo o chybu. Pro ně to byla ne moc příjemná zkušenost. Pro mě naopak šance a výzva: nakonec jsem z tohohle příběhu udělal svou první knížku Klec na policajta. Vydal ji Alexander Tomský v pražských Rozmluvách, a byl to literární “true crime”, i když tehdy se tomu ještě tak neříkalo. Zase jsem prostě předběhl dobu.

Střih, a dnes jeden z těchto “kluků” vydává svou vlastní knížku, paměti “Rapl z Bartolomějský” - už ne jako oběť systému, ale jako legenda české kriminalistiky. Muž, který - například - dopadl sériovou vražedkyni Jaroslavu Fabiánovou, vyšetřoval v devadesátkách vraždy podnikatelů a jako první v Česku vedl úspěšné vyšetřování stalkera českých tenistek.

Hyhlík nikdy nebyl běžný policista. Jasně, v mládí se zhlédl ve filmových či televizních drsných poldech (stejně jako já se zhlédl v Bohem nadaném vypravěči Normanu Mailerovi), ale pak u kriminálky odpracoval víc než solidní tři dekády. Stal se “raplem” (byť já tuhle přezdívku viděl poprvé až na obálce knihy). Jeho tehdejší parťák Vláďa se “urval” a zamířil do policejních nejvyšších pater, avšak Mirek povýšení či přesuny do elitních útavrů odmítal a byl spokojený v Bartolomějské.

Proto jsem ho pozval do Jednoho procenta, a to rovnou na živé vysílání. To nebude jen rozhovor s bývalým kriminalistou. To bude setkání po třiceti letech, protože jsme opravdu skoro celou tuhle dobu neviděli. Od knihy “Klec na policajta” (1991) do pamětí “Rapl z Bartolomějský” (2025) se odehrál hodně dobrý, řekl bych skoro filmový příběh. A je to ten druh filmu, kde vyhrává spravedlnost, a vy to nevnímáte jako povinnou stylizaci a kýč.

Hyhlíkův sarkastický humor je v každém jeho vyprávění. Jeho láska k centru Prahy je hmatatelná. Jeho věcnost a zásadovost legendární. A jeho schopnost psát příběhy, kterých je zároveň hlavním hrdinou, je obdivuhodná.

Od “Klece na policajta” k “Raplovi z Bartolomějský”. Od vězně po legendu. Od roku 1991 do roku 2025. Miroslav Hyhlík v podcastu Jedno procento - čtyři dekády pražské kriminálky bez příkras, ale s duší. Přijďte ve středu 12. listopadu 2025 od 19:00 do Knihovny Čermáka a Staňka v Holešovicích.

Jo a ještě ty termíny z první věty (a z počátku devadesátek), kdybyste je neznali:

drban = podezřelý,   
čížek = Čech,   
elpeso = loupežné přepadení,   
vepř = německý turista,   
jabko = japonský turista,   
ryba = poškozený,   
čučák = vězení,   
polívka = vodka s kolou.    

Další případně na místě!