Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. Takže když jsem si v Costa Café koupil latté, posadil se ke stolu a zleva se ozvalo: “Oukej, Džordži, ale pro naše letošní reveňů to znamená co?”, tak jsem se napil a tiše počítal do deseti.
Samozřejmě mi bylo jasné, že deset je málo.
Nesnáším lidi, kteří své pracovní nebo osobní problémy řeší na nějaké debilní online konferenci v kavárně plné lidí.
Byl jsem teprve u pětky, když se ozvalo: “Panebože Džordži, ty jsi pako!”, a jakmile jsem se dostal k desítce, tak Džordž nahlas pronesl, že se na nějaká kápéíčka může z vysoka vykašlat (řekl to o malinko jinak), protože jemu jde o to, aby byl tým ve flow.
Nemám nejmenší tušení, o čem mluvili.
Ale Kejt, což byla brýlatá, asi třicetiletá žena s mírnou nadváhou sedící u stolku vedle, vypískla: “Fakt jsi pako, Džordži,”, a mě napadlo, jestli Džordže balí, anebo je to jen ukázka specifické firemní kultury společnosti, kde oba pracují.
“No tak víš jak,” řekl Džordž.
Chtěl jsem vyskočit od svého latté a začít kři…