Proč jsou muži horší v multitaskingu? Víte co, nebudeme o tom mluvit
Moje žena tvrdí, že když dělám něco, co mě baví, není se mnou řeč. Má pro to i důkazní materiál. Nedávno mi prý během krájení cibule položila několik otázek a já na všechny odpověděl „hm“. Mám velké štěstí, že mám výbornou ženu, která toho nijak nezneužila. Nebo aspoň doufám.
On je to vědecky popsaný fenomén. V časopise Psychological Research vyšla letos studie s názvem, který si zaslouží ocitovat celý: „Muži při multitaskingu mluví méně než ženy.“ Autory jsou André a Diana Szameitatovi z londýnských univerzit. Ano, manželský pár. Představuju si, jak ten výzkum vznikl. On krájí cibuli, ona se ptá na to, jestli si má koupit nové šaty, on řekne „hm“ a ona si to zapíše do poznámek s pracovním názvem „Design nové studie.”
Skutečný experiment byl ovšem důmyslnější. Vědci postavili do laboratoře tři stoly a na nich rozehráli malé domácí peklo. Hlavním úkolem bylo „vaření“ podle receptu, byť místo surovin se do mísy sypaly dřevěné korálky a kartičky s nápisy jako „100 g mouky“. Když zazvonila kuchyňská minutka, musel účastník odběhnout k druhému stolu a hledat telefonní čísla v seznamu. Přitom měl celou dobu sledovat obrazovku na třetím stole, jestli se na ní neobjeví slovo na červeném pozadí, a když ano, běžet ho zapsat. Kdo někdy vařil nedělní oběd a má velkou rodinu (nebo aspoň jedno malé dítě), tak přesně ví, co se během experimentu dělo.
No a k tomu všemu se každých dvacet vteřin ozvala z reproduktoru otázka. Ne ledajaká. Třeba: „Přišel byste raději o všechny své peníze a cennosti, nebo o všechny fotografie, které jste kdy pořídil? A proč?“ Odpovědět se mělo v celých větách, jako v normální konverzaci. Deset minut, tempo se postupně zrychlovalo. Dohromady 78 dobrovolníků, muži i ženy.
Výsledek? Ve čtyřech úlohách z pěti žádný rozdíl mezi pohlavími.
