Proč dělat něco, v čem je AI lepší než my? Dozvíte se na konci článku

Konečně někdo udělal studii, kterou jsme potřebovali mít. Ano, s AI nám jde spousta věcí líp. Jsme produktivnější a výsledky jsou kvalitnější, aspoň tedy podle metrik, které máme pro kreativní práci k dispozici. Ale … (čekali jste ALE, že ano?) … zároveň nás AI dělá méně radostné a spokojené.

Čínští vědci vzali 3562 lidí, nechali je pracovat s ChatGPT, a pak sledovali, jak se jim nechce pokračovat bez něj. Překvapení? Asi jako když jedete tramvají, a řidič oznámí, že je výpadek elektřiny, a vy musíte pokračovat po svých.

Teď to máme oficiálně, černé na bílém, ve vědecké publikaci. S čísly i grafy. Takže můžeme přestat předstírat, že AI je “nástroj”, který nám usnadňuje práci (asi jako kalkulačky, nebo tabulkový procesor), a můžeme si přiznat, že jiné analogie jsou trefnější. Co takhle “kognitivní doping s vedlejšími účinky”, jak se vám to líbí?

Jaký byl design studie? Lidé dělali běžné kancelářské i kreativní úkony. Například psali propagační texty, referenční dopisy, hodnocení zaměstnanců, nápady na zlepšení produktů atd. Klasické korporátní peklo. Po každém úkolu pak hodnotili své pocity na sedmibodových škálách. Měřily se pocit kontroly, vnitřní motivace a nuda.

Některé úkoly lidé dělali sami, jiné s pomocí AI, konkrétně ChatGPT. V různých skupinách se měnilo přadí. Když nejdřív pracovali lidé sami, a pak dostali na pomoc AI, přišla úleva. Připravovali si výkonní, úspěšní a motivovaní.

Ale pozor, když to bylo naopak, najednou se cítili, jako kdyby běželi maraton v bahně. Motivace? Pryč. Nuda? Dvojnásobná. Pocit, že život je nikdy nekončící břemeno? Odškrnuto, přítomen.

Předešlá práce s AI nic neusnadnila. Je to opravdu podobné, jako když místo cesty pěšky použijete tramvaj. Jedete rychle a pohodlně. Ale když z tramvaje vystoupíte, nejde se vám líp. Ba naopak, teď už víte, že tramvají je to snazší, a rádi byste zase do nějaké nastoupili. S používáním AI to je - celkem nepřekvapivě - úplně stejné.

Podobně úmorná a obtížná se zdá sofistikovaná práce, když vám někdo v půlce pracovního dne změní přihlašovací údaje k ChatGPT.

Pojďme si ještě promluvit o výsledcích. Kvalitu výstupů výzkumníci posuzovali buď specializovaným softwarem, nebo použili lidské hodnotitele. Ti brali v úvahu množství, originalitu a užitečnost nápadů. Všichni hodnotitelé byli vysokoškolští studenti a nevěděli, které texty vznikly s pomocí AI, a které vytvořili lidé.

Použité metriky ukazovaly na to, že výsledky dosažené ve spolupráci s ChatGPT (rozuměj: udělal je ChatGPT) byly lepší než ty, kdy pracovali jen lidé. Samozřejmě, můžeme diskutovat o tom, jestli ty metriky jsou správné. Například maily napsané AI byly delší než ty, které psali lidé. Ale je počet slov měřítkem kvality komunikace? Asi těžko.

A i kdyby to tak bylo, možná potřebujeme pro éru “spolupráce s AI” jiné metriky. Možná by měly firmy měřit nejen výstupy (maily, hodnocení, reporty), ale i spokojenost zaměstnanců, jejich pocit smysluplnosti, růst dovedností.

Pak to nejdůležitější: možná bychom měli AI používat JEN na úkoly, které jsme nikdy nedělali rádi. Které nikdy nepřispívali k našemu dobrému pocitu. Většinou jednoduše proto, že nepřispívaly k pocitu, že naše práce dává smysl a že jsme tím pro oistatní důležití.

Jednoduchá rada: NIKDY nepoužívejte AI k tomu, co vám dosud dělalo radost. Ani když v první chvíli s AI budete mít pocit, že ta radost je stejná a navíc jí je víc, protože s ChatGPT toho stihnete mnohem víc. Ale je to podobně “laciné” uspokojení, jako když bereme drogy nebo sedíme s očima přilepenýma k sociálním médiím. Krátkodobě se cítíme skvěle, dlouhodobě mizerně.

Zmíněná studie má limity. Byla krátkodobá, vzorek lidí poměrně malý, vše probíhalo online. Třeba to bude v reálném světě jiné. Možná se adaptujeme, a studia jako tato budou za dvacet let legračním připomenutím toho, že lidé vždycky odmítají nové věci. A bojí se jich.

Anebo ne, a změna, kterou přináší AI, je mnohem zásadnější a výraznější.

Čínská studie změřila to, co a jak děláme, a taky jaký z toho máme pocit. Nic víc, nic míň. Máme čísla. A my vždycky chceme čísla. Jenže dobrá a srozumitelná odpověď v nich často není. Nebo ji neumíme přečíst.

Protože odpověď na otázku, jak bude AI měnit práci, je někde v temném prostoru mezi efektivitou a smysluplností. Mezi tím, co umíme změřit, a tím, co neumíme, ale možná na tom záleží mnohem víc.

AI nás dělá výkonnější a produktivněší. To je fakt, to víme. Ale zároveň nám bere motivaci a radost a dobrý pocit. Ne krátkodobě, ale v delším horizontu. To nemáme ještě úplně podložené čísly, ale z této a podobných studií tomu vše nasvědčuje.

Malá, asi nevýznamná osobní zkušenost. Někdy když píšu, tak povypínám všechny aplikace, včetně Googlu. Otevřu editor a jsem to jen já a prázdná stránka. Je to protivné, někdy skoro začnu panikařit. Ale pak se to začne lámat. Vymslím první formulaci, pak druhou. Mnohokrát každou smažu, ale nakonec se na původně prázdné stránce začne hromadit text. A je to čím dál víc příjemné a povznášející.

Je to úplně stejný příjemný a uspokojující pocit, jaký jsem měl, když jsem někdy v deseti začal “seriózně” psát poprvé. Na starém psacím stroji, rychlostí pár řádků za hodinu.

AI tohle zabíjí. Ne schválně nebo zlomyslně. Prostě proto, že funguje a že je zrovna v psaní dobrá. Dnes lepší než většina lidí. I těch, kteří se psaním živím. Spousta lidí si to odmítá přiznat, ale je to tak. Proč bychom se měli trápit, když to AI zvládne líp a za pár vteřin?

Mám odpověď. Neuspokojivou a nepřesvědčivou. Ale je to moje odpověď, a vy si najděte svoji.

Proč píšu? Protože mi to dělá radost. Nic víc nepotřebuju.

.

I o tomhle budeme mluvit se Sentou na naší AI show v Kině Atlas, a to už v úterý 25. listopadu 2025. Dvouhodinový program jsme připravili u příležitosti tříletého výročí spuštění ChatGPT v roce 2022. Zajistěte si lístky!