![](https://substackcdn.com/image/fetch/w_1456,c_limit,f_auto,q_auto:good,fl_progressive:steep/https%3A%2F%2Fsubstack-post-media.s3.amazonaws.com%2Fpublic%2Fimages%2F9f9feeb5-c035-49d1-996d-8b3d3aab73bd_640x376.jpeg)
Jsem “devadesátkový” liberál, hlásající, že některé názory možná smrdí, ale to není důvod, abychom je zakazovali či je dokonce trestali. Prodloužena platí tato logika i v byznysu, míněno v tom smyslu, že podnikatelé by neměli odmítat zákazníky jen proto, že si myslí něco divného, podezřelého nebo dokonce nebezpečného. A vice versa, pochopitelně.
Tím spíš mě fascinuje článek Adama Bisna, zveřejněný v půlce listopadu na blogu vydavatelství Cambridge University Press. Lépe řečeno historka, kterou popisuje.
Odehrává se 15. září 1932 v Berlíně na schůzi představenstva firmy, vlastnící mimo jiné berlínský hotel Kaiserhof. Většina účastníků zasedání jsou němečtí Židé. Ti ostatně v Berlíně i celém Německu vlastnili řadu hotelů. A vzhledem k ekonomickým obtížím Výmarské republiky to nebyl moc prosperující byznys.
Hotel Kaiserhof si zároveň jako ústředí svých aktivit vybral…