Než budete číst: příští týden ve čtvrtek 19. listopadu zveme s Pavlem Kasíkem na náš oblíbený celodenní workshop Vibecoding pro neprogramátory. Letos už po páté, samozřejmě v aktualizované podobě, protože letošní rok je v uživatelském AI opravdu dramatický. Pokud si chcete nejen povídat s chatboty, ale také stavět užitečné nástroje (případně i neužitečné, třeba hry) a agenty, je to nabídka pro vás. Podívejte se na podrobnosti a rezervujte si místo na vibecoding.inspiruj.se. Workshop se koná od 10 do 16 hodin v Praze na Václavském náměstí. Pokud v pátek nakonec přece jen bude konec světa, peníze samozřejmě vracíme.
Konec světa v pátek třináctého? To by bylo klišé, vlastně taková apokalypsa pro amatéry. Přesto na pátek třináctého, který čekáme tento týden, konec světa jedna celkem známá vědecká práce předpověděla. Bylo to v roce 1960, a článek tří výzkumníků z katedry elektrotechniky (!) na Univerzitě v Illinoise vyšel v časopise Science.
Proč a jak měl tento týden svět skončit? Důvodem neměla být ani srážka s asteroidem, ani jaderná apokalypsa (které se v době studené války lidstvo celkem intenzivně bálo). V článku stálo: „Naši prapravnuci nezemřou hlady. Umačkají se k smrti.“ Jinými slovy, důvodem mělo být to, že lidí bude na planetě tolik, že se život stane nemožný. Autoři matematicky odvodili, že pokud růst půjde dál jako dosud, dosáhne počet lidí v roce 2026 nekonečna.
Vyšli ze standardní rovnice modelující růst populace. Pokud je rozdíl mezi porodností a úmrtností kladný a konstantní, zvyšuje se počet lidí exponenciálně. Von Foerster to ještě upřesnil tak, že lidé spolupracují, a tím pádem s každým dalším člověkem roste i to, co dokáže každý z ostatních. Přírůstek pak není úměrný počtu lidí, ale jeho druhé mocnině, a výslednou křivkou je hyperbola. Což znamená, že v určitý moment křivka prostě vystřelí do nekonečna.
No a to se mělo stát tento týden. Ale nestane se to, což dobře víme. Na Zemi je přes osm miliard lidí, což je sice dvakrát víc, než jsem se učil ve škole (jsem ročník 1968), ale stále mnohem míň než nekonečno. A trend je opačný, například Česko hlásí za rok 2025 celkem 77,6 tisíce narozených dětí, což je nejméně od roku 1785, kdy se to začalo počítat.
Trend je opačný. V roce 1960 se na světě rodilo 32 dětí na tisíc obyvatel, v roce 2023 jen šestnáct. Tedy polovina. Podle OSN byla v roce 2024 světová plodnost 2,25 dítěte na ženu. Ale v Česku například jen 1,28. Jinak řečeno, nehrozí nám přelidnění, ale přinejmenším v Česku začínáme vymírat.
Předpověď v renomovaném vědeckém časopise nebyla matematický žert, dovedený ad absurdum. Autoři svůj výpočet singularity v populačním růstu mysleli vážně. A jak vyplývá ze závěru, článek měl být víc návodem než předpovědí. Předložil provokativní argument pro cílené snížení porodnosti, studii částečně financovaly americké National Institutes of Health.
Článek v Science navíc byl poměrně citovaný, v šedesátých až osmdesátých letech se zmínky o něm objevovaly v učebnicích genetiky, ekologie a demografie. Byl dokonce citován i před kanadským parlamentním výborem a také u soudu, v roce 1971 u Nejvyššího soudu USA ve sporu o interrupce, který předcházel slavnému rozhodnutí Roe vs. Wade. Že představa o „nekonečném“ zrychlování populačního růstu je neudržitelná, začalo být jasné až počátkem devadesátých let. Do té doby bylo „přelidnění“ planety bráno jako jedno z reálných existenčních rizik.
Jediná otázka zní, proč autoři svou seriózní studii zarámovali poněkud bláznivým a hlavně bláznivě přesným datem, navíc „pátkem třináctého“. Kde se 13. listopad 2026 vzal? To vyplývá z metody: autoři shromáždili 24 odhadů světové populace z období přibližně od počátku našeho letopočtu do roku 1958. Tedy zhruba za dva tisíce let. Kontrolovali jejich vzájemnou nezávislost a výpočtem došli k výsledku 2026,87 roku. A když se podívali do kalendáře, zjistili, že tomu hezky odpovídá 13. listopad, shodou okolností pátek třináctého.
Mimochodem, hlavní autor studie von Foerster se 13. listopadu narodil, a v den, na který se svými dvěma studenty (kteří byli spoluautory) naplánoval konec světa, by oslavil 115. narozeniny. Takže tak to vzniklo: exponenciál a hyperbol jsou vědecké studie plné, pozornost médií a veřejnosti tak měl zajistit „pátek třináctého“. Sami autoři vypočtené datum dali ve studii do pomyslných uvozovek a udávají nejistotu plus mínus 5,5 roku.
Zlaté oči, můžeme si pomyslet dnes. Prognóza byla kompletně špatně, trend je úplně jiný. Znamená to, že Science před 66 lety v tomto článku publikoval „špatnou vědu“? Ale vůbec ne. Berme to jako hezký důkaz toho, že věda není neomylná a že nepřináší absolutní pravdy. Ba naopak, pochybování a nejistota jsou tím, co dělá vědu tím nejlepším nástrojem k poznávání světa.
A berme to i jako připomenutí toho, že modelování složitých a komplexních systémů je obtížné, ne-li nemožné. Růst populace je v podstatě jednoduchý problém v porovnání s tím, když chceme popsat chování či změny klimatu. A přesto se v prognóze vědci zásadně mýlili. Vzpomeňme si na to, až někdo bude tvrdit s „vědeckou jistotou“, že se na Zemi už brzy všichni upečeme k smrti. Možná ano. Nebo taky zmrzneme. Každopádně se stane něco hrozného.
Ale tenhle týden v pátek třináctého to nebude.