Začíná čtvrtý školní rok éry ChatGPT. Skoro čtyři roky víme, co to je generativní AI a co jsou velké jazykové modely, a přes tři roky tuto překvapivou a pozoruhodnou technologii celkem běžně používáme. Zároveň učitelé s řediteli škol řeší pořád stejné dilema jako v září 2023: povolit, nebo zakázat? V médiích i na sociálních sítích je to opět výbušné téma.
Argumenty obou stran se za ty čtyři roky moc nezměnily. Jedni říkají “povolit”, protože AI bude součástí našich životů, ať chceme, nebo nechceme. Úkolem školy je připravit žáky na svět, ve kterém budou žít, a dnešní žáci budou žít ve světě, který neznáme (stačí se podívat, jak se změnil za zmíněné čtyři roky), ale AI v něm určitě bude.
No a druhý tábor tvrdí “zakázat”, protože když žáci budou AI používat, přestane fungovat proces učení. Jak známo, ve škole není nejdůležitější “doručit” správné výsledky a výstupy (byť se rodiče i učitelé někdy tváří jinak), ale vědět, jak se k nim dostat.
Která odpověď je správná? Asi nebudu objevovat Ameriku, když napíšu, že jako obvykle někde uprostřed. Jenže „někde uprostřed“ je odpověď, se kterou ředitel školy ani učitel prvního září nevystačí. Odpovím tedy zjednodušeně, s rizikem, že to bude odpověď obecná a ne přesná: naučit se AI používat, ale reálně a rutinně ji používat jen na to, co umím i bez ní. Nebo kde aspoň vím, jak se odpovědi dostat.
Je to trochu jako v tom vtipu, který se říká o bankách: že půjčku dají jen tomu, kdo ji ve skutečnosti nepotřebuje. AI je tady, a v roce 2026 je to mnohem spolehlivější a efektivně použitelnější technologie než loni, nemluvě před dvěma či třemi lety, kdy jsme ji používat začínali.
A kde vede ta čára mezi rozhodnutím používat a nepoužívat? Tady: umět udělat XY s pomocí AI neznamená umět napsat do okénka v počítači nebo mobilu “udělej XY”. Znamená to vědět, jak se XY dělá, a zároveň umět použít AI tak, aby byl výsledek lepší, efektivnější nebo rychlejší.
Ještě jinými slovy: hledání a testování schopností AI musí být vždy a znova vyvažováno hledáním vlastní přidané hodnoty. Když bude AI dělat úkol XY, co budu dělat já? Odpověď by neměla být “nic” nebo “něco jiného”, protože pak práce s AI přestane být naší prací. A tohle uvažování musí žáky a studenty učit škola.
Že nejde vzít současný styl vuky, a jednoduše do něj “dosadit” AI, začíná být zřejmé čím dál více učitelům, ale i žáků a rodičům. Končí krásných pár let, kdy žáci s AI, kterou používali bez vědomí učitelů, měli konkurenční výhodu nad ostatními. Ale nenechme se mýlit, většina učitelů samozřejmě poznala, že něco není v pořádku.
Zde jsou dvě asi nejvýznamnější a nejpřesvědčivější studie, které výše uvedené celkem jednoznačně potvrzují.
První pochází z velké turecké střední školy a od sběru dat v roce 1024, a publikace v 2025 prošla recenzním řízením, což se většině vědeckých článků hlavně z časových důvodů nepovede. U téhle studie zpoždění nevadí, protože neřeší parametry a schopnosti konkrétních modelů (které od té doby nevyhnutelně zastaraly). Zabývá se obecným principem učení s pomocí AI.
Vědci z Pensylvánské univerzity udělali poctivý randomizovaný experiment, podobný, jakým se testují léky. Vzali tisícovku středoškoláků, rozdělených do tří skupin. Předmětem byla matematika. První skupina se učila postaru, druhá dostala k procvičování chatbota postaveného na GPT-4 a třetí skupina měla verzi téhož, ale upravenou jako “učitele”. Mohli jste se jí zeptat na fakta či postup, ale ne na výsledek. K němu se musel uživatel dopracovat sám, a AI učitel mu jen potvrdil, zda je správný.
Při procvičování to vypadalo jako reklama na budoucnost. Skupina s chatbotem si polepšila o 48 procent, skupina s tutorem dokonce o 127. Jenže pak přišla písemka. Bez počítačů, jen papír a hlava. A skupina, která se učila s chatbotem, dopadla o 17 procent hůř než ta, která se připravovala “po staru” bez AI.
Vysvětlení je prosté a najdete ho v záznamech konverzací: studenti chatbota nepoužívali k učení, ale místo učení. Když dostali příklad, nechali ho spočítat chatbotem, v záznamech měli “čárku”, a pokračovali dál. Ve studii je navíc skryt jeden strašně zajímavý detail: subjektivně měli žáci dojem, že hodiny probíhají skvěle a že se toho hodně naučilu.
No, nenaučili. U žáků používajících AI ve verzi “učitel” se tato nevýhoda “smazala”, a dopadli zhruba stejně+ jako žáci, kteří AI nepoužívali vůbec. Což je výsledek dobrý i špatný zároveň. Dobrý v tom, že AI lze používat (a teoreticky by mohla nahradit učitele, případně část vzdělávání “personalizovat”, protože každý AI učitel může být ušitý přímo na míru). Ale špatný v tom, že jinak AI žádnou výhodu nepřináší.
Jistě lze mít k této studii spoustu výhrad: jedna specifická země (je škola v Česku hodně odlišná od školy v Turecku?), jeden předmět (bylo by to v zeměpise stejné jako v matematice?) a celkem malý vzorek. Ale jiné podobně dobře udělané studie zatím nemáme, a výsledky této jsou celkem přesvědčivé.
Druhá studie je “working paper” z letošního června. Recenzním řízením (peer review) zatím neprošel, ale pracuje s hodně velkým vzorkem a byl zveřejněn v rámci respektované mezinárodní sítě ekonomů CEPR, v rámci série Discussion Papers.
Ekonomové ze Stockholmu a Hongkongu získali data o 26 811 čínských žácích sedmých až dvanáctých tříd, a to za dobu celkem 30 měsíců. Nešlo o připravený a už vůbec ne randomizovaný experiment, výzkumníci prostě sledovali, co se stane, když si žáci osvojují AI postupně sami. (Mimochodem, ChatGPT je v Číně blokovaný a žáci používají místní chatboty Doubao a DeepSeek, a loni v červnu uvedlo 80 procent čínských žáků, že generativní AI používá.)
Výsledky: skóre domácích úkolů stouplo o 18 procent a čas nad nimi klesl z 64 na 45 minut (domácí úkoly se v Číně dělají elektronicky, takže v datech je i přesný čas, jak dlouho se jim žáci věnují). Takže ano, zvládali “nálož” ze školy rychleji a lépe.
Jenže pak přišly písemky, a ty se dělají zásadně bez AI. Výsledek: : 81 procent uživatelů AI vykazovalo chování, kterému autoři říkají outsourcing domácích úkolů. Školní práce bleskově a na jedničku, písemky mizerně. Do půl roku klesly výsledky u zkoušek cca o 20 procent. A u závěrečných zkoušek, o které jde v Číně nejvíc, a rozhodují o přijetí na střední a vysokou školu (zhongkao a gaokao), se pokles známek projevil stejně. Jen to déle trvalo, protože i nástup AI byl v posledních letech postupný.
Jenže písemky bez AI: minus 20 procent do půl roku. A u zkoušek, o které v Číně jde nejvíc, tedy přijímačky na střední a vysoké školy —, se plná penalizace projevila až po dvou letech. Dluh s odloženou splatností.
A ještě jeden zajímavý detail: zbylá pětina uživatelů AI měla v písemkách stejné výsledky jako ti, kteří AI nepoužívali. Čím se odlišovala? Tím, že i když používala AI, tak se práci na domácích úkolech věnovala stejný čas jako oni. Tedy žádná úspora. Proč? Nejspíš protože o řešení přemýšleli, možná ověřovali výsledky.
Čímž jsme zpátky u toho “hledání přidané hodnoty”. Tihle uživatelé si ji tu našli. Nespokojili se s výsledky od AI, u testů a při písemkách dopadli dobře. Takže výše citovaný bankovní vtip přeložený do ekonometrie: AI bezpečně pomáhá jen těm, kteří by se bez ní obešli.
Takže povolit, nebo zakázat? Špatně položená otázka. Zákaz nefunguje, zároveň přináší “morální hazard”. Protože i když AI zakážete, tak ji část studentů (možná všichni) budou používat, a ve finále budou všichni jen předstírat, že se to neděje.
Povolit? Určitě ne paušálně. Rozhodovat se případ od případu, a podle toho i upravit to, co a jak se bude v jednotlivých předmětech učit.
Riziko je v tom, že část učitelů pochopí problematické postavení AI ve školách tak, že tuto technologii začnou zcela ignorovat a přehlížet. Což ovšem bude znamenat, že přesně v ten moment začnou oni i jejich žáci s AI prohrávat.
Protože tohle je další překvapivá vlastnost téhle technologie: můžete být její odpůrci a můžete i předstírat, že neexistuje. Ale zároveň platí, že ať tuto technologii budete používat, anebo se ji rozhodnete nepoužívat, musíte to dělat poučeně a chytře.
Poznejte AI, pokud možno detailně. Pak se rozhodněte, kam ve vašem životě bude patřit. To je pravidlo pro učitele i jejich žáky.
x
Přijďte na náš nový workshop, pracovně mu říkáme AI Masterclass 2.0!!
Jak začít s agenty (a netvářit se u toho jako génius)
Chatboti dostali ruce. Jak jim dávat úkoly místo otázek, bez programování a bez pózy.
Délka: 3 hodiny včetně krátké přestávky
Lektoři: Miloš Čermák, Senta Čermáková
Cena: 2 490,- Kč
Kdy: 16/9 (Ostrava, 14:00 - 17:00), 22/9 (Praha, 13:00 - 16:00), 29/9 (Praha, 13:00 - 16:00)
Program:
Pokud sledujete sociální sítě, tak ten žánr znáte. Podnikatel nebo influencer oznamuje, že “postavil” pět agentů, kteří za něj teď pracují, zatímco on chodí na kafe. Fotka z notebooku, pár diagramů, obdivné komentáře.
Máme pro vás dobrou zprávu. Není co obdivovat a není co závidět.
Agentické schopnosti dnes má každý běžný AI nástroj s předplatným. Třeba ChatGPT nebo Claude. Nepotřebujete programovat, nepotřebujete znát tajné triky a nepotřebujete kurz od někoho, kdo se tváří jako génius. Potřebujete jedno odpoledne a rozhodnutí, že tu technologii začnete používat naplno.
A přesně o tom je tenhle workshop.
O co jde, bez žargonu:
Chatbot odpovídá na otázky. Agent dostane úkol.
To je celý rozdíl. Když AI dáte přístup ke složce s dokumenty, k tabulce, k webu nebo ke svému kalendáři a řeknete jí “udělej tohle”, přestává být chytrou encyklopedií a stává se z ní kolega, který pracuje, zatímco vy děláte něco jiného. Někdy dobře. Někdy překvapivě. Občas i trochu děsivě.
Miloš takhle letos tři měsíce dělal účetnictví své firmy, když mu vážně onemocněla účetní. Žádného agenta “nestavěl”. Otevřel Claude, pustil ho do složky s doklady a řekl mu, že potřebuje kontrolní hlášení, protože v datovce už čeká pokuta. Fungovalo to. Stálo to mimochodem skoro stejně jako účetní, což je taky poučné a taky o tom budeme mluvit.
Stejně tak vzniklo hlasovací zařízení, které používá na workshopech (jedna hodina v sobotu), nebo aplikace, do které napíšete profesi a ona vám z dat amerického úřadu práce řekne, jak moc ji AI ohrožuje. Patnáct minut práce. Žádná z těch věcí není důkaz geniality. Je to důkaz, že se AI může stát nástrojem, který budete reálně používat.
Co se na workshopu naučíte
co skutečně znamená “agent” a proč to slovo v marketingu znamená skoro cokoliv
v čem se liší chatbot, přemýšlivý model a agentní režim (a kdy který použít)
jak dát AI přístup k vlastním datům, souborům a nástrojům bezpečně (i když dopředu byste měli vědět, že zcela bezpečné to při určité míře používání nebude nikdy)
jak zadat úkol, aby ho AI pochopila: co dostane na vstupu, co má udělat, co má vzniknout na výstupu
tři věci, mezi kterými vždycky vybíráte: výsledek, rychlost a náklady
živé ukázky: rešerše, práce s tabulkou, malá webová aplikace, zpracování záznamu ze schůzky
kde agenti selhávají, proč halucinace nikdy nezmizí a co s tím
kdy agenta nepoužít, i když by to uměl líp než vy
Přinesete si notebook s předplatným ChatGPT nebo Claude a odejdete s něčím, co jste si vytvořili sami. Zaručeně bez pocitu, že jste právě spáchali zázrak.
Pro koho to je:
Pro lidi, kteří už AI používají, nejlépe v placené verzi, a mají pocit, že by z ní šlo dostat víc. Nemusíte umět programovat. Miloš naposledy programoval v Turbo Pascalu před 35 lety a dnes si aplikace píše skoro každý týden. Ne proto, že se něco naučil. Proto, že se jinak podíval na to, co už má na stole.
Není to workshop pro vývojáře. Není to ani workshop pro úplné začátečníky s AI. Pokud jste se ChatGPT ještě nikdy nezeptali na nic, doporučujeme začít naším AI Masterclassem.