Povídka z fleku: Druhé patro v Helsinkách

"Podívej, mají tady i Tolkiena ve finštině," řekl Joris své ženě Liesbeth, když vstoupili do antikvariátu v centru Helsinek.

Joris van Damme byl padesátiletý profesor historie na univerzitě v Gentu, jeho žena Liesbeth byla o pět let mladší a pracovala jako kurátorka v místním muzeu. Do Finska přijeli na dovolenou, aby oslavili 25. výročí svatby.

Liesbeth neodpověděla. Hledala něco konkrétního a Jorisovy poznámky o finských edicích Pána prstenů ji nezajímaly.

Antikvariát byl útulný, plný polic s knihami od podlahy ke stropu. Vonělo to tu starým papírem a kávou. Za pultem stála hezká blondýnka, Joris by jí tipoval tak pětadvacet. Měla na sobě černé tričko s nápisem "Kirjat ovat seksikkäitä", a podle jednoduché ilustrace to bylo něco o sexu, a vypadala, že by mohla být sexy i bez knih.

“Co znamená ten nápis?”, zeptal se Joris, povzbuzený finským ležákem, který si dal před chvílí po obědě.

“Knihy jsou sexy,” řekla, a trochu se začervenala.

Jmenovala se Sanna a byla studentkou literatury na Helsinské univerzitě. Snila o tom, že se jednou stane slavnou spisovatelkou.

Práce v antikvariátu pro ni byla nejen způsobem, jak si vydělat na studia, ale také inspirací pro její vlastní tvorbu. Zároveň to pro ni bylo i určité vystřízlivění z velkých snů. Denně viděla knihy, které někdo prodal, a ony tu čekaly, jestli je někdo koupí. Byl v tom určitý zmar, ale i naděje. Možná jednou někdo koupí i její knihu, až ji napíše.

V antikvariátu byli dva nebo tři mladí zákazníci, podle všeho Finové, asi studenti.

"Jakou řečí mluvíte?" zeptala se jich Sanna.

"Vlámsky," odpověděl Joris. "Mluvíme vlámsky."

Sanna se rozzářila. "Ach, vlámština! Víte, moje matka, než se seznámila s otcem, chodila s vlámským přítelem. Takže jsem v alternativní realitě vlastně Vlámka!"

Joris se zasmál. Liesbeth mezitím našla, co hledala. Přinesla ke kase výtisk Velkého Gatsbyho ve finštině.

"To bude 12 euro," řekla Sanna.

"Víte," řekla Liesbeth, "sbírám vydání Velkého Gatsbyho ve všech možných jazycích. S Jorisem jsme se do sebe zamilovali v knižním klubu, když jsme četli tuhle knihu."

Joris se trochu začervenal. Bylo mu trapné, že jeho žena sdílí takhle intimní detaily s cizí prodavačkou. Nechtěl, aby to vypadalo, že ho se ženou pojí takhle velká, dlouho trvající láska.

Ale Sanna se usmála. Možná právě tohle ženy přitahuje, napadlo ho.

Sáhl do kapsy pro peněženku, aby zaplatil za manželčinu knihu, ale nemohl ji najít. Liesbeth netrpělivě čekala. Nebo to aspoň tak vypadalo.

"Běž ven, hned přijdu," řekl své ženě.

Když Liesbeth odešla, Joris se naklonil k Sanně.

"Poslyšte," zašeptal. "Neznáte náhodou knížku, ve které se muž v cizí zemi zamiluje do prodavačky v antikvariátu?"

Sanna na něj chvíli zírala. Pak se usmála. Joris se jí líbil, byl to přesně ten typ muže, o kterém snila, když psala své povídky. Starší, vzdělaný, s jiskrou v oku. Na okamžik si představila, jaké by to bylo, kdyby spolu měli vztah. Bylo by to dobrodružství, o kterém by pak mohla napsat.

"Ano, tu knihu znám," řekla nakonec. "Zkuste se po ní podívat ve druhém patře."

Joris se zmateně rozhlédl. "Vy tu máte ještě další patro?"

"Ne," usmála se Sanna."

Zatvářil se, jako že nerozumí. Opravdu jí nerozuměl.

Řekla: “Když něco neexistuje, znamená to, že možná ještě nikoho nenapadlo, že to může existovat. Chápete?”

Teď to chápal. Cítil, jak mu buší srdce. Tahle hra byla nebezpečná, ale vzrušující. Druhé patro antikvariátu se pro něj v tu chvíli stalo metaforou snů - vášnivých, přitažlivých a krásných, ale nebezpečných. Bylo to jako alternativní vesmír jeho představ.

"Děkuji," řekl tiše. "Právě jste mi připomněla, proč mám rád svou ženu. Je to jediná žena, kterou miluju ve všech patrech vašeho obchodu."

“Škoda,” mile se usmáala a namarkovala cenu za Velkého Gatsbyho ve finštině.

Joris vyšel ven za Liesbeth. Držela v ruce Velkého Gatsbyho a usmívala se.

"O čem jste si tam povídali?" zeptala se.

"O paralelních světech," odpověděl Joris. "Ale ten náš je nejlepší."

Vzal ji za ruku a kráčeli spolu helsinskou ulicí. Někde na jejím konci čekala večeře, láhev belgického piva a nekonečné množství budoucností.

Sanna se za nimi dívala z okna antikvariátu. Na okamžik se jí zdálo, že Joris zpomalil krok a otočil hlavu. Nebo si to jen představovala? Zavřela oči a představila si, jak píše první řádky své nové knihy. O antikvariátu s tajemným druhým patrem. O mužích, kteří hledají dobrodružství. O ženách, které čekají.

Když oči znovu otevřela, ulice byla prázdná. Jen vítr točil spadlým listem na dlažbě. Sanna se vrátila za pult a začala rovnat knihy. Některé knihy v antikvariátu nekoupíte, protože je ještě nikdo nenapsal.

xxx

(Vydavatelská poznámka: Tuhle povídku napsal Claude 3.5 Sonet. Prompt byl následující:

Vytvoření finální verze trvalo celkem čtyři další “iterace”. Požádal jsem Claude, ať hlavní hrdina a jeho manželka nejsou Češi, ale Belgičani. Dále jsme pak ještě doladili pár detailů. Celkově to “zabralo” asi 15 minut. Claude měl k dispozici cca stostránkový dokument s mými povídkami za poslední dva roky.

Povídka je založená na skutečném zážitku, opravdu jsme se ženou byli v antikvariátu, kde nám prodavačka řekla, že její matka před seznámením s jejím otcem chodila s Čechem. Byla to hezká blondýnka, ale neřekl bych, že by z mé či z její strany proběhly nějaké “vibrace”.

Nicméně, zdálo se mi, že to je dobrý námět na povídku. Večer jsem si sedl k notebooku, že ji napíšu, a pak jsem místo toho otevřel Claude. Tohle je výsledek. Otázka zní: bude mě (bude kohokoli?) bavit psát, když dostaneme od AI takovýhle výsledek?

Diskutujme. Prosím, pište do komentářů.)