Zvláštní agent Sparrow se posadil na barovou židli a mávnutím ruky si u Franka objednal dvojitý bourbon.

Mávnutí ruky stačilo, protože nic jiného než dvojitý bourbon nepil.

Frank postavil na bar prázdnou sklenku. Zvláštní agent pil bourbon jako profík, tedy bez ledu, někdy jen s kapkou vody. Ale dnes nevypadalo, že by se vodou chtěl zdržovat.

Frank sáhl po láhvi s krocanem na etiketě. Pak jako obvykle nalil do skleničky spíš trojitého než dvojitého panáka, a řekl: “Jak to jde, agente?”

“Je to všechno v hajzlu,” řekl Frank, a jedním pohybem do sebe překlopil sklenku.

“No do prdele,” řekl Frank, protože takhle pít zvláštního agenta Sparrowa ještě neviděl. Obvykle trvalo minimálně dvacet minut, než vycucal první skleničku. Pak buď odešel, nebo si dal ještě jednu, ale pil pomalu a spořádaně.

Přesně tak, jak se bourbon pít má, pokud nejste alkoholik.

Nebo pokud se necitnete v nějakém hodně velkém průseru. Tedy s prominutím. Ale lepší slovo neexistuje. Když jste pouze v průšvihu, je to něco jiného…