Poučení z covidu? Raději žádné, pokud možno

Potkal jsem kolegu, vypadal přešle. “Měl jsem teď nějakou virózu. Tři dny blbý, ale už je to fajn.”

Namítl jsem, že pořád nevypadá zdravě.

“Ne, už je to fakt dobrý. Nebylo to nic vážnýho. Asi covid. To má teď každej.”

Slyším to ze všech stran. Sem tam lidé ještě použijí staré covidové testy, které najdou někde doma v šuplíku. A protože ani v době covidu nebyly moc spolehlivé, nejsou ani teď. Najčastěji se dozvím, že jeden či víc byly pozitivní, jeden či víc negativní, “a teď se v tom vyznej, že jo.”

Zároveň skoro nikdo nezůstává s covidem doma. Protože se to už “nemusí”. Ano, jsme doma, když nám je “špatně”, ale když nám jen trochu “otrne”, anebo prostě máme pocit, že “musíme” být v práci nebo někde jinde, tak na nějaký covid kašleme.

Ti odpovědnější si ještě vezmou roušku či respirátor, pokud je doma najdou. Stejně jako ty testovací soupravy. Ale nedělám si iluze, že by covidové viry pod těmi rouškami “udrželi”. Zvlášť vzhledem k nakažlivosti, která je vysoká.

Neříkám, že to je katastrofa…