Poslední sociální síť, na které záleží, kdo jste. Ale nesmíte být AI

LinkedIn má 1,3 miliardy aktivních uživatelů a platforma za poslední rok utržila 19 miliard dolarů. Když ji Microsoft v roce 2016 kupoval za 26,2 miliardy, vypadalo to jako špatný obchod. Komentátoři na to reagovali zdviženým obočím. Vážně? Tolik peněz za profesní síť, kde lidé zveličují své životní úspěchy a pro ostatní sdílejí motivační citáty. Komentáři se mýlili (včetně mě), jako obvykle.

Dnes se roční tržby blíží třem čtvrtinám zmíněné sumy a nový šéf Dan Shapero mluví o jedné z pěti nejlepších technologických akvizic historie. Jak vysvětluje v rozhovoru s Johnem Arlidgem v britském nedělníku Sunday Times, za úspěchem není jen nejistota na trhu práce, ale celkem jednoduchý recept: kombinace velké publikum (a tedy velkého dosahu) a osobní odpovědnosti.

Na Linkedin nenajdete “boty”, protože uživatelé jsou skuteční lidé vystupující pod svým jménem. Pseudonymní účty Shapero odmítá, přestože by nejspíš přinesly další uživatele: důvěra má podle něj větší cenu než růst. V konkurenci se sociálními sítěmi (jako jsou X, TikTok a do určité míry i Facebook), které odměňují anonymitu, agresivitu a okamžité pobouření, je to spíše ojedinělá strategie.

Pak je tu ale nástup AI, která zlevnila výrobu uhlazených a na první přečtení perfektních textů téměř na nulu. Jestli jsou v něčem velké jazykové modely opravdu dobré, tak v napodobení textů motivačních příruček a příbězích o osobním růstu i úspěchu. Často proto, že všechny tyto texty si jsou podobné, a tím často ztrácejí unikátní hodnotu. Podle některých statistik je LinkedIn mezi sociálními médii, kde je podíl AI generovaných textů nejvyšší.

Lépe řečeno, tuto hodnotu Obecně správný příspěvek o pěti zásadách leadershipu dnes během několika sekund vytvoří každý. Vzácná už není formulace, ale důvod, proč bychom měli naslouchat právě jejímu autorovi. Osobnost přitom neznamená exhibici soukromí. Shaperův test je prostý: řekli byste to před dvanácti kolegy? (Kdyby si tuhle otázku kladli uživatelé ostatních sítí, internet by byl o poznání tišší místo.)

Vztah této sítě k AI by se dal označit za komplikovaný. Agentní nástroje pro personalisty vidělaly Linkedin jen loni 450 miliónů dolarů. Platforma je nekomunikuje jako náhradu, ale adiministrativní doplněk HR. Na druhou stranu, samozřejmě, že to spousty lidí v HR učiní nadbytečnými a brzy asi i bez práce.

Zároveň Linkedin nasazuje AI klasifikátory, aby rozpoznaly a potlačily příspěvky, generované chatboty a agenty. Jedna AI tedy uživatelům texty „vylepšuje” a druhá se je učí rozpoznat a “potrestat” co nejmenším dosahem. Kdyby tento text napsal Clude, můj oblíbený LLM, možná byste si ho vůbec nepřečetli.

LinkedIn tím získává potenciálně ještě důležitější roli. Pokud začne dobře rozpoznávat obsah vytvořený AI (nazývaný “slop”), a zároveň bude dál budovat prostředí, kde není vítaná anonymita a už vůbec ne “boti”, nabídne v éře AI to nejdůležitější: prostředí, kde od sebe lidi a AI s vysokou spolehlivostí rozeznáte. To může být pro jakoukoli platformu už brzy ta největší konkurenční výhoda.

Samozřejmě na ní dál budeme číst ty iritující posty lidí, které z "assistent managera" povýšili na "product managera", a oni hned pocítili nepřekonatelnou touhu podělit se s ostatními, že za to vděčí tomu, že ráno vstávají ve 4:50, obličej si namáčejí do ledové lázně a na poradách se drží pěti pravidel dobrých porad Warrena Buffeta. Nebo cokoli na ten způsob.

Ale to je i bude celkem snesitelná daň za to, že aspoň budeme vědět, že ty bláboly nenapsal počítač.

(Čtěte víc na webu mého newsletteru Jedno procento.)