Pomalý příběh pro pomalé nedělní odpoledne

Zápisky radostného pesimisty

Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. Třeba že s lidmi občas prohodím nějaké milé slovo, nebo něco na ten způsob, jestli mi rozumíte.

Když jsem jel dopoledne desítkou po Vinohradské dolů, něco mě napadlo, a já se to rozhodl napsat na Facebook.

Tyhle věci se mně někdy stávají. Už jsem si stokrát řekl, že na Facebook nebo Twitter nebudu nic psát, protože je to stejně k ničemu, a ono se navíc často ukáže, že to, co se vám v tramvají zdá jako dobrý nápad, ve skutečnosti až tak dobrý nápad není.

Někdy je to vyloženě špatný nápad.

No a pokud se náhodou ukáže, že ten nápad je dobrý (třeba proto, že se vám úplně nevypaří z hlavy, ale vzpomenete si na něj ještě druhý den při sprchování), tak ho můžu rozepsat sem.

Jako tuhle historku.

Jak říkám, v desítce mě něco napadlo, já to napsal na Facebook, a asi o deset minut koukám, že mi někdo píše zpátky.

Nějaká ženská. “Haha, málem jsem vás vyfotila, jak píšete na Facebook, ale bohužel jsem to nestihla.”

Odepsal jsem: To se omlouvám, zlato, ale já po sexu…