Pocit morální převahy nestačí. Mír v Evropě udržíme, jen když budeme silní

Sledovat americkou politiku mi v posledních týdnech nedělá dobře. Jistěže znám pravidlo, že člověk by se neměl zabývat tím, co nemůže ovlivnit. A já události za Atlantikem opravdu neovlivním. Ale zároveň si nemůžu pomoct, protože je to osobní záležitost.

USA pro mě nikdy nebyly jen země, nebo stát, a vlastně jsem si je nikdy moc nespojoval ani s politiky, kteří je zrovna řídili. USA po mě byly spíš něo jako myšlenka, “plán B”, jakkoli neměl žádné konkrétní obrysy. Vědomí, že kdyby se svět pokazil nebo zbláznil, tak tu vždycky bude jistota jménem USA.

No a to je teď pryč, a vzalo to za své rychleji, než bych si kdy dokázal představit. A jak jsem napsal, beru to osobně. Nejsem tím traumatizovaný a netrpím panickou atakou, že nás silnější kamarád nechal na holičkách. Spíš je to možná i trochu dětinské zklamání z někoho, koho jste obdivovali a někdy i napodobovali, a on se teď chová jako cvok.

Je na čase dospět, vím. “Dobří chlapi” jsou jen v kovbojkách, jenže i ty, které jsem jako kluk sled…