Plněné papriky: zdánlivě pracná, ale vděčná česká klasika

Jako dítě jsem je nesnášel. Jednak je babička vařila často, protože je měl děda rád, a pak mi trošku vadila chuť omáčky. Byla to taková falešná rajská, míň sladká a iritující paprikovou cutí. Taky mně moc nechutnala rýže, protože jsem byl knedlíkové dítě. Ale z úplně stejných důvodů dneska plněné papriky naopak miluju.

Je to jedno z těch chutí, které se vám zakódují v mozku, a když se s jídlem vrátí, tak ty vzpomínky samy nabíhají. Jako když otevřete staré fotoalbum. Jen místo fotek tam najdete mleté maso, rýži a spoustu vzpomínek.

Plněné papriky se dělají v mnoha světových kuchyních. Od mexické, přes evropské Středomoří až po Čínu. Všude trochu jinak. Česká inspirace je asi z Balkánu a pak hlavně z Maďarska. Což tohle jídlo spojuje i se samotným slovem “paprika”.

Když jsem se začal učit anglicky, bylo strašně matoucí, že se anglicky řekně paprika “pepper”, stejně jako pepř. Ale ono to přesně takhle vzniklo. Jak psal časopis Naše řeč v roce 1978, zatímco pepř byl v Evropě jako koření zn…