Jak už skoro čtyři roky točím podcasty Jedno procento, zjistil jsem zajímavou věc. Týká se plastových lahví s vodou. Lépe řečeno se týká chování lidí, konkrétně úspěšných a bohatých. Kdybych psal knížku s názvem “99 zvyků velmi bohatých lidí” (koupili byste si jí? já asi ne), tak tohle by mohla být jedna z kapitol.
Zkusím to vysvětlit. Zvu do svého podcastu lidi, kteří jsou (logicky) všichni zajímaví, většina z nich je v něčem velmi úspěšná, a často jsou tedy také bohtí. Řekněme, že ze zhruba 200+ hostů jich bylo deset velmi bohatých, v tom smyslu, že figurují na nějakém žebříčku typu 100 nejbohatších Čechů ve Forbesu atd.
Když host přijde do studia ve smíchovském Node5, nabídnu mu u baru v recepci občerstvení. Kávu nebo čaj, případně kolu nebo vodu. Skoro každý chce pouze vodu, obvykle bez bublinek. Nevím, co z toho plyne, asi nic. Možná je voda takovou minimalistickou verzí nejjednodušího řešení: “něco si vezmu, ale ať to nevypadá, že si moc vymýšlím, tak stačí voda”.
Osobně bych si vzal s bublinkami, ale kdo jsem já, abych někomu radil, co pít u mého podcastu?
No a pak jdeme do studia. Povídáme si hodinu až dvě, a já beru jako ohromnou výsadu, že si s těmi zajímavými a zábavnými lidmi můžu povídat. Zeptat se je na cokoli. Ale o tomhle tento text není, takže zpátky k láhvi vody.
Obvykle to dopadne takto: host ještě před začátkem natáčení láhev otevře, trochu upije, a pak na ni zapomene. Někdy se během natáčení ještě párkrát napije, ale to se nestane zas tak často. Nevedu si přesné statistiky, ale výsledný stav je tenhle: skoro nikdo půllitrovou láhev celou nevypije. Řekněme třetina lidí vypije významnou část láhve. Zbytek, tedy určitě víc než polovina, si dá zmíněných pár loků.
A protože po konci natáčení a rozloučení obvykle nechají nedopitou vodu na stole, mohl bych se stát sběratelem skoro plných plastových lahví vody bez bublinek. Což nejsem, takže ty vody pak v kuchyňce vylévám do dřezu a láhev házím do žlutého recyklačního koše.
S pár výjimkami, a teď se konečně dostávám k meritu věci.