Óda na světlík a průvan (z historie obyčejných věcí)

V Evropě nás zmáhá vlna veder, a ještě posloucháme z Ameriky rýpavé poznámky, že si za to můžeme sami, protože na rozdíl od nich neholdujeme klimatizaci. A mají pravdu, byť jen částečnou. Evropa klimatizaci nepotřebovala, a to už v době, kdy ani nebyla vynalezená. Nikoli proto, že by snad dříve nebylo v létě teplo.

Měli jsme něco lepšího. Průvan.

Sačí se projít po Vinohradech nebo Holešovicích a vejít do činžáku z přelomu století. Když vejdete do toho správného, najdete v něm úzkou šachtu, světlík, kterému se německy říkalo Lichtschacht. Většina lidí ho dnes vnímá jako smutné místo, kam vede okno z kuchyně nebo koupelny, a kam důchodce z bytu o dvě patra výš vyhazuje vajgly. Ale je to mnohem sofistikovanější věc, než se zdá.

Funguje na principu, kterému se říká komínový efekt. Teplý vzduch je řidší než studený, takže stoupá. Když mu nahoře otevřete cestu a dole pustíte dovnitř vzduch chladnější, dům začne dýchat. Dole se nadechuje, vydechuje horem. Fyzik napíše rovnici, ve které se objeví rozdíl teplot, výška šachty a součinitel průtoku. Výsledkem je číslo udávající, kolik kubíků vzduchu za sekundu projde bytem, aniž byste hnuli prstem.

Ti, kteří na konci devatenáctého století domy stavěli, tu rovnici možná znali, možná ne, ale světlík se stal i tak součástí norem. Stejně jako vnitřní dvůr. Činžáky ve Vídni, Berlíně nebo Praze měli přesně stanoveno, jak velká musí být plocha dvoru a světlíku v poměru k té zastavěné.

Důvody byly hygienické, lidi ve městech strašil fenomén “špatného vzduchu”, který vedl k nemocem a únavě. Komínový efekt v kombinaci s příčným větráním, při kterém průvan vzniká díky rozdílu v tlacích vzduchu na návětrné a závětrné straně, dokázal v zimě v domě udržet déle teplo a v létě je zase ochlazovat. Obyvatelé pouze potřebovali znát, kdy otevřít jaké okno, aby vzduch proudil vždy správným směrem.

Proto evropské domy neměly klimatizaci. Protože ji nepotřebovaly. Ale pak přišly technologie a výměnu vzduchu začaly zařizovat mechanicky. Klimatizaci si však developeři neobjednávali, protože v hlavách máme zafixováno, že je zbytečná. Ale v moderní zástavbě bez světlíků a často i průvanu se najednou ukázalo, že chybí.

A když je teplo jako teď, chybí zásadně. I v některých činžácích přirozené proudění vzduchu znemožnily necitlivé renovace a stavební úpravy. Světlíky stále existují, ale když pro větrání nefungují, bez archivních plánů jejich původní účel už asi nikdo obnovit nedokáže. Dnešní inženýři umí spočítat potřebný výkon elektrické klimatizace, ale pro světlíky jim vzorce chybí.

Klimatizace změnila svět k lepšímu a v zemích s teplejším klimatem zachránila spousty životů. Potřebovali bychom ji dnes i v Česku, kde ji však stále hodně lidí považuje za zpovykanost a zbytečný luxus. A i když v některých budovách je, obyvatelé kanceláří a asi i mnoha bytů se často nemůžou dohodnout, zda a jak ji používat.

Světlík je zapomenuté okno do nebe, které měly před sto a více lety domy ve městě. Ale to byly domy, které ještě uměly dýchat.