Novoroční story

Další povídka z fleku.

Třicet vteřin do půlnoci, oznámil dýdžej.

Někteří lidé v místnosti už začali odpočítávat.

“Máte někoho, s kým se po půlnoci políbíte?”, zeptal se jí.

“Ne,” řekla.

“Možná …,” začal.

“Ne,” přerušila ho.

22 vteřin! 21, 20, 19.

Seznámili se před půl hodinou u pultu s koktejly. Dělali všechno proto, aby to nevypadalo tak, že jeden pro druhého jsou posledním řešením, jak nestrávit půlnoc sami.

Ale bylo to tak.

Patnáct!

Být sám uprostřed místnosti plné hlučných, radujících se lidí je protivný druh samoty.

“Máte pravda. Málokdo to ví, ale to půlnoční líbání není povinné,” řekl.

Neusmála se. Byl to hloupý nápad sem chodit, věděl teď s naprostou určitostí.

7, 6, 5, 4.

A pak už odpočítávali nahlas všichni a přesně o půlnoci propukla obvyklá vřava.

Jak si asi myslel, že to dnes může dopadnout? Přesně takhle! Ale pak ani nevěděl, co se stalo, a oni stáli vmáčknuti mezi ostatní a líbali se.

Trvalo se asi deset vteřin. Docela dlouho. Možná i proto, že se oba báli toho, co bude pak. "Omlouvám se," řekla.

"Já taky."

Ko…