Nostalgický výlet (k již neexistujícím) stánkům na Václaváku. A jak se daří sexu na univerzitě v Cambridge? InfoPorno#70
(10 věcí, které vám možná utekly. Odkazy, poznámky a výpisky z četby. Aneb co nevydalo na samostatné texty, ale stojí za pozornost.)
Možná to víte, mě to však překvapilo: kuchařská celebrita Anthony Bourdaine (1956 - 2018) natočila jeden díl svého seriálu No reservations v Praze. Byl to 4. díl 6. série a vysílal se v premiéře v roce 2010. Lze ho dnes celý najít například na serveru Vimeo. Bourdain o jídle v Praze mluvil například s kuchaři Sahajdákem a Pohlreichem či s výtvarníkem Davidem Černým. Jedl u nás například v Pohlreichově Imperiálu, Sahajdákově La Degustation (“nejpokrokovější a možná nejlepší ve městě”), ale dal si také buřty na Václaváku nebo jídlo ve vietnamské tržnici Sapa.
Kde všude byl, se můžete mrknout na mapě. Pikantní detail: když si Bourdain na Václaváku u stánku objedná smažený sýr (!) s tatarkou v housce, sledován Zdeňkem Pohlreichem, a ochutná ho, stane se následující: řekne, že jde o druh jídla, který vám tím víc chutná, čím víc jste opilí. Pak labužnicky vzdychne a řekne: “Tady bych mohl žít.”
*
Když už jsme u těch buřtů na Václaváku: exkluzivní “pokrytí” mají také v britském dokumentu Praha: Smutné město. Ten v roce 1968 natočila Firma Pathé News, kterou v roce 1910 založil francouzský průkopník kinematografie Charles Pathé a kterou lze považovat za zakladatele dnes už pozapomenutého, ale skvělého žánru zvaného “filmový týdeník”. Ty natáčela až do roku 1970. Dnes jsou všechny tyto dokumenty součástí volně přístupného, unikátního archívu British Pathé.
*
Avšak ještě k domumentu o Praze: byl natočen na jaře 1968, komentář ovšem vznikal už po ruské invazi. Proto to “smutné město” a “smutní lidé”. Video lze vidět například na YouTube a stojí to kvůli pár záběrům za to: pamětníci “starých časů” se dojmou, ti mladší budou naopak překvapení, že Praha se zase tolik nezměnila. Průvodkyní britského filmového týmu, která sice nemluví, ale v duchu šedesátých let vylepšuje záběry svým sex-appealem, je herečka Olga Schoberová. “Česká Brigitte Bardot” (a předobraz kreslené Jessie od Káji Saudka) dnes žije v ústraní v Praze, s médii nekomunikuje (ani s Bleskem) a příští rok oslaví osmdesáté narozeniny.
*
Heterosexuálové jsou mezi studenty anglické univrzity Cambridge menšina. Vyplynulo to z dotazníkového průzkumu, který provedly studentské noviny Varsity a kterého se zúčastnilo asi 600 studentů. Naposledy se tento výzkum dělal v roce 2008, nyní studenti na otázky odpovídali koncem října.
Základní výsledky:
49,7 procent se identifikuje jako heterosexuálové, 29,7 procent jako bisexuálové a 11,9 procent jako homosexuálové
16 procent jsou panici či panny
z těch, kteří pohlavní styk už měli, přišlo 71 procent o panenství či panictví ještě před nástupem na Cambridge
průměrný počet sexuálních partnetů je 7
nejvíc sexuálních partnerů hlásili v průměru studenti filosofie (16,86) hned za veterináři (a prosím, hloupé vtipy vynechme). Nejméně naopak studenti psychologie (3,77) a antických studií
pouze 16,5 procent studentů pravidelně provozuje “sex na jednu noc”
40 procent používá seznamovací aplikace
Samozřejmě je nutné mít na zřeteli, že šlo o dotazníkový průzkum, který ne každý vzal úplně vážně. Takže se v číslech odrazilo i to, že se jeden ze studentů sexuálně identifikuje jako “veslař” a jiný zase odhadl počet svých sexuálních zážitků na asi 10 tisíc.
Výsledky Varsity jsou podobné tomu, co zjistil podobný průzkum mezi studenty v konkurenčním Oxfordu. Podle něj se za homosexuály považuje 49 procent studentů. zatímco za bisexuály 33 procent. V Oxfordu tento průzkum provedly studentské noviny Cherwell.
*
Teenageři pod tíhou sociálních médií psychicky nekolabují, ba naopak. Pew Research Center zveřejnil výsledky průzkumu, který dělal v květnu 2022, a vyplynulo z něj, že 8 z 10 amerických teenagerů říká, že se díky sociálním sítím cítí “lépe propojeni” s tím, co se děje v životech jejich přátel. 71 procent považuje sociální média za místo, kde můžou ukázat svou kreativitu, a 67 procent má pocit, že na sociálních médiích najde lidi, kteří je podpoří v těžkých chvílích. Pozitivní vztah k sociálním médiím je mezi teenagery napříč různými demografickými skupinami. Tak netrojčete, nakonec snad i ty “toxické socky”, jak jsem minulý týden zaslechl na konferenci v Hradci, lidstvo nějak přežije.
*
Počet blízkých přátel je jedním z důležitých prediktorů dlouhého a spokojeného života. Zní to jednoduše? Že by zázračným trikem na dlouhověkost bylo něco tak banálního jako … přátelé? Tak pozor, ono to vůbec banální není.
Ano, jsou lidé, kteří přátel mají spousty (to jsou slovy infektologů takoví “sociální superspreadeři”), ale většina lidí nikoli. Důvod je jednoduchý: přátelství se musí kultivovat, a zatímco v dětství a dospívání máme přátel a kamarádů hodně, s většinou z nich mezi třicítkou až padesátkou ztratíme kontakt. V této části života máme hodně práce, budujeme rodinu, zajímá nás víc kariéra než soukromý život. Pak se to začne měnit, ale většinou s údivem zjistíme, že navazovat přátelství je ne-li nemožný, tak mimořádně pracný úkol.
Psycholog Jeffrey Hall se budování přátelských vztahů zabývá dlohodobě, a už ve starší studii odhadl, KOLIK PRÁCE takové vytvoření přátelství obnáší. Takže: dělá to 40 až 60 hodin, abyste se stali s někým “známými”, 80 až 100 hodin, abyste se mohli nazývat “přáteli”, a za 200 hodin máte šanci mít nového “nejlepšího přítele”. (A nejde o psa, na tenhle vtípek zapomeňte). Ve všech případech jde o čas, který s dotyčným společně strávíte.
Pozor, blízkost dvou lidí je přímo úměrná tomu, kolik času spolu tráví, ale nepodařila se prokázat korelace s tím, kolik hodin stráví MLUVENÍM. Potvrdilo to mou vlastní teorii, že nejlepší přátelé jsou ti, s kterými můžete celé hodiny MLČET.
*
Japonský ministr pro digitalizaci má svého humanoidního robotického dvojníka. Před novináři si s ním udělal dokonce selfie. U nás má tuhle agendu na starosti Ivan Bartoš. Otázka zní, jestli chceme ve vládě robota s dredy?
*
Čtvrtkila dokonalosti a magie. Co to je? Zanechte nevhodných vtipů, tak nazval prezident Macron bagetu. Jak jste asi zaregistrovali ze zpravodajství, bílá štangle se dostala na seznam kulturního dědictví UNESCO. Podobně jako třeba neapolská pizza, belgické pivo či kubánský rum. Nebo středomořská dieta, argentinské tango či irská sportovní hra hurling. Celkem je tam zhruba 700 položek. Francouzi jsou nadšení, a asi oprávněně: statistika říká, že každý Francouz si koupí v průměru 180 baget ročně. Devět jich ovšem v průměru vyhodí, protože toto pečivo rychle tvrdne a je pak prakticky nepoživatelné. Což vedlo k tomu, že bagety přitahují také inovace: údajně existují desítky francouzských startupů, které hledají cesty, jak staré bagety recyklovat. Nápady: vyrábí se z nich například pivo, biopalivop nebo se dají dál použít v kuchyni. Zde je 14 receptů, jak použít zvtrdlou bagetu. Pokud vás napadne nějaký vtipný patnáctý, nechte si ho opět pro sebe.
*
V Číně se protestuje proti covidu a v médiích se objevily fotky studentů s listy papíru místo transparentů. Většinou byly prázdné, na některých se však objevily také rovnice. Bližší záběry ukázaly, že šlo skoro vždy o tzv. Friedmanovy rovnice, které popisují chování vesmíru a jsou základem moderní kosmologie. To dalo zabrat světovým fyzikům i matematikům, kteří se snažili najít v použití právě těchto rovnic nějaký hlubší smysl. Alexander Friedman byl ruský matematik a fyzik, považovaný za otce myšlenky rozpínajícího se vesmíru. Proč měly jeho rovnice v ruce čínští studenti? Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že odpověď není ve fyzice, nýbrž v jazyce, konkrétně fyzikově jméně. To není ruské (Friedmann byl po otci židovského původu a dědeček z matčiny strany byl český skladatel Hynek Vojáček), a má patrně původ ve slovech “free” a “man”. Pro čínské studenty to byl způsob, jak oklikou vyjádřit touhu po svobodě.
*
Která slova se stala součástí slovníku Merriam-Webster v roce, kdy jste se narodili? Zjistěte si to. V tom mém to byla například slova (či slovní spojení): “unplugged”, “word processor”, “fast-track” či - NEBUDETE TOMU VĚŘIT - “coronavirus”.
Hezký advent!