Nosí dárky Ježíšek? Nepochybně. Ale je kvantový a doručení trvá méně než okamžik

Nepamatuju si přesně, do jakého věku jsem věřil na Ježíška. Tipuju tak do šesti, protože si vybavuju, jak jsme v první třídě s Chládkem a Friedlem přinášeli o přestávce poslední den školy v prosinci důkazy, že neexistuje. Mým argumentem bylo to, že se mi zdálo nesmyslné, proč je třeba na Vánoce a) kupovat strom, b) péct cukroví a c) zabíjet kapra, když to mnohem dražší a důležitější (dárky) Ježíšek zařídí.

To by ho zabilo, kdyby kromě autodráhy a knížce pohádek kupil ještě strom?

Pak ještě vím, že syn v pěti letech na Ježíška taky ještě věřil, protože za mnou v roce 1999 přišel do pracovny a tichým hlasem se mě zeptal, co bych chtěl od Ježíška já. Řekl jsem mu, že se o to nemusí starat, protože dárky nosí Ježíšek. “Ale jen dětem, řešili jsme to ve školce,” řekl Vavřinec. Rychle jsem zaimprovizoval, a řekl, že to nevadí, že dospělí si je kupují sami. “Vím,” řekl. “Ale napadlo mě, že byste s mámou mohli ušetřit, a já bych vaše dárky připsal na svůj seznam.”

Plus to, co si pamatuju nejzřetelněji, je to, že mně i dětem nejvíc vadilo, jak špatně je to vymyšlené. Zejména ta naše rakousko-uherská story s Ježíškem. Copak je reálné, aby za večer “obsloužil” jeden Ježíšek tolik miliónů rodin? Když notabene ani není jasné, jestli je to malé dítě, nebo nějaká seniorní verze, ve stylu Santa Clause?

Zapeklitá věc.

Letos jsem si na to vzpomněl, a protože jsem před pár lety četl v anglických novinách článek o tom, jak rychle by musel lítat Santa Claus, aby rozvezl na Vánoce dárky všem dětem na světě (myslím, že to vycházelo tak na půl procenta rychlosti světla), rozhodl jsem se, že podobný výpočet udělám pro Ježíška.

Takže od začátku, ten světový narativ (“made in Coca-Cola”) všichni známe: Santa má sáně, soby a celou noc, protože využívá rotaci Země. To je marketingová pohádka pro Američany. Náš středoevropský Ježíšek – operující v Česku, na Slovensku, v Rakousku a přilehlých regionech – to má těžší. Mnohem těžší.

Podle demografických dat má na starosti 12,66 milionu dětí. To je zhruba 5,5 milionu domácností. A na rozdíl od Santa Clause, který má luxus časových pásem, náš Ježíšek musí vše stihnout v brutálním "okně smrti" mezi 17:00 a 19:00. Dvě hodiny. Žádné výmluvy na dopravní zácpy na D1.

Tady začíná ta pravá zábava s čísly. (Koho by zajímal způsob výpočtu, ve kterém mně pomáhal ChatGPT, najde ho zde.)

Většina z nás si představuje Ježíška lidsky. Přiletí, položí dárky, možná spiklenecky mrkne na rodiče, nadechne se, letí dál. Řekněme, že mu to trvá jednu sekundu. Jednu jedinou sekundu na domácnost. Zní to jako fofr, že? Jenže matematika je neúprosná. Pokud by Ježíšek věnoval každé domácnosti jednu sekundu, trvalo by doručování dárků přesně 5 504 348 sekund.

Což je zhruba 64 dní.

Pokud by Ježíšek fungoval podle našich lidských představ o “rychlosti”, dárky byste rozbalovali někdy na konci února. Což by sice vysvětlovalo slevové akce v povánočních výprodejích, ale tradici by to asi neprospělo.

Aby se vešel do dvouhodinového limitu, a zároveň ještě zbyl čas na přesuny, rozhodl jsem se rozděli dvě hodiny přesně na polovinu: hodinu bude mít na položení dárků, druhou hodinu na přesuny. Počítáno dohromady, pochopitelně.

Na jednu domácnost vychází čas cca 0,65 milisekundy. To není čas na položení dárku. To je čas, za který se provádějí vysoko-frekvenční obchody na burze (HFT). Ježíšek tedy nefunguje jako pošťák. Funguje jako algoritmus. Je to entita, která se pohybuje na hranici lidského vnímání.

Bohužel je to výrazně méně i než mrknutí oka. OKAMŽIK … to už by znělo dobře. Zejména kdyby rodiče uzavírali s Ježíškem smlouvu. Stálo by v ní: “garantovaný čas ve vaší domácnosti: jeden okamžik”. Takže ano, šlo by to, ale zároveň byste museli to oko i hodně přimhouřit.

Můžeme taky “okamžik” definovat jako čas kratší než je lidský reflex. Což by opět celkem vyhovovalo! Vysvětlovalo by to, že Ježíška dosud ještě nidko neviděl.

Ale pojďme se přesunout k přesunům. Další problém! Aby Ježíšek obsloužil území o rozloze 585 000 km² (což je zhruba Francie) a navštívil každou domácnost, musí urazit 1,8 milionu kilometrů. Za hodinu čistého letového času.

Výsledná rychlost? 1,8 milionu kilometrů v hodině. Nebo, chcete-li to ve srozumitelnějších jednotkách, zhruba 500 kilometrů za sekundu.

Něco vám to připomíná? Pravděpodobně ne, protože nic takového lidstvo nikdy nevyrobilo. Je to 0,16 % rychlosti světla. Pro srovnání – nejrychlejší objekt vyrobený člověkem, sonda Parker Solar Probe, se plouží poloviční rychlostí, a to jen díky tomu, že padá do Slunce.

A tady narážíme nejen na Slunce a fyzikální zákony … ale i na paradox, který mi nedá spát.

Vánoce nazýváme svátky klidu a míru. Zpíváme “Tichá noc”. Ale pokud by se atmosférou nad Prahou, Vídní a Bratislavou pohyboval objekt o hmotnosti (dejme tomu) malého dítěte rychlostí 500 km/s, výsledkem by nebyl klid.

Při této rychlosti se vzduch před Ježíškem mění v plazmu. Teplota na náběžné hraně Ježíška by dosahovala hodnot, při kterých se taví wolfram. Dárky by nebyly doručeny, byly by anihilovány. O sonických třescích ani nemluvě, ty pro klid majitelů psů radši zatajím.

Je to nepohodlná otázka, ale musíme si ji položit: Je Ježíšek fyzikální hrozbou?

Z dat vyplývá jediné. Pokud dárky opravdu nosí on (a my, co jsme ještě neztratili duši, věříme, že ano), nemůže se pohybovat v našem běžném časoprostoru. Buď ovládá technologii červích děr, nebo – a to by bylo COOL – funguje na principu KVANTOVÉ SUPERPOZICE. Ježíšek v jednu chvíli dárky nese i nenese, je u vás i u sousedů zároveň.

Co z toho plyne pro nás, obyčejné smrtelníky čekající u bramborového salátu?

Že bychom měli přestat aplikovat naši logistiku na zázraky. Protože jakmile začnete počítat milisekundy a Machova čísla, kouzlo zmizí a zůstane jen aerodynamický třesk a spálená podlaha.

Jeff Bezos sní o tom, že doručí balík do 30 minut dronem. Elon Musk chce létat na Mars. Ale Ježíšek je strčí do kapsy oba, a na rozdíl od nich není trapný. Neláduje se testosteronem a netweetuje debility.

Vyřešeno? Částečně. Kvantový Ježíšek řeší (nebo spíš “řeší”) jen fyzikální část problému. Pak tam máme ještě tu ekonomickou. Kde na ty všechny dárky vezme Ježíšek prachy? Jdou ze státního rozpočtu, a pokud ano, mají samostatnou kapitolu, anebo jsou pod ministerstvem školství? Nebo pro místní rozvoj? A platí se z toho DPH?

Nevím, a tohle nechám na nějakého ekonoma. Nejlíp hlavního ekonoma nějaké banky, jsou za tyhle pitomosti - na rozdíl ode mě - dobře placení.

Hezké vánoce.