Nikoli, historie se neopakuje

Když slyšíme někoho říkat, že “historie se opakuje”, zní to logicky a správně. Zvlášť když jsme uprostřed vzrušených a důležitých událostí, které si úplně neumíme vysvětlit. A tak hledáme jejich předobraz v minulosti, a tvrdíme, že to, co prožíváme, není nic nového pod sluncem. Vždyť se stačí podívat do historie. Jenže to není pravda.

Jde o hezký příklad toho, čemu se říká “konfirmační zkreslení”. Když tvrdíme, že se dvě modelové situace v historii opakují, vybíráme si cíleně ty momenty a ty charakteristiky, které to potvrzují, a zároveň ignorujeme spoustu těch, jež oba děje či události naopak činí odlišnými.

Samozřejmě, že vždycky najdeme pro různé děje mnoho společného. Když jde například o konflikt mezi dvěma zeměmi, je jasné, že je omezený počet variant, jak takový spor může začít a jak se vyvinout. Někdy pomůže náhoda, jindy je třeba víc zapátrat a podobnosti najít. Navíc historie je dlouhá a když pro svůj argument potřebujeme, aby konflikt A měl důsledek B, tak ho obvykle najdeme…