(Psáno jako audioglosa pro Seznam Zprávy.)

Pojďte, uděláme malý pokus. Přestaňte na chvíli číst a zkuste se zamyslet nad tím, kolik dokážete vyjmenovat ministrů současné vlády. Pokud možno včetně úřadů, které řídí. Připomínám, že jich je osmnáct.

Tak, máte to? Docela by mě zajímal výsledek. Můj tip je, že pokud jste průměrnými konzumenty zpravodajství a sledování politiky nepatří mezi vaše koníčky, jakkoli mírně zvrácené, pak jste dali dohromady seznam tak o plus mínus pěti lidech.

To je aspoň výsledek mého zhruba dvoutýdenního amatérského, velmi nereprezentativního průzkumu. Prostě svým známým, kamarádům či lidem, s kterými se setkám, kladu tuhle samou otázku. A pak sleduji, jak se potí a loví z paměti jména, některá zkomoleně a o jiných zase tvrdí, že je mají na jazyku. Ale nakonec vyjmenují těch zmíných pět, šest jmen. Maximálně.

Na ministra kultury, zemědělství a legislativy si nevzpomněl nikdo z odhadem asi padesáti lidí, kterým jsem tuto otázku položil. Nikdo! Ano, nejsou to typičtí voliči. Většina je z Prahy nebo žije ve městech, jsou spíše vzdělanější a asi i bohatší než průměr. Ale paradoxně většina z nich volila jednu ze dvou koalic, které současnou vládu vytvořily.

A stejně její ministry neznají!

Jistě, dnešní vláda je u moci necelý půlrok. Na druhou stranu, vládne v dramatické a složité době, možná nejproblematičtější za posledních třicet let. V Evropě je válka, roste inflace, bojíme se energetické a palivové krize. Taky zdražování nebo nedostatku potravin.

A v téhle situaci si lidé, kterých se ptám, dokáží vzpomenout na víc kandidátů na prezidenta než aktuálních ministrů. Přitom většina zájemců o Hrad jsou zatím bizarními či veselými figurkami, nehodnými seriózní pozornosti.

Mám přátele, kteří ví, že budoucím prezidentem by se mohl stát majitel restaurace Šeberák či bývalý rektor Karlovy univerzity, ale absolutně netuší, kdo je stávajícím ministrem pro evropské záležitosti. Přitom se Česko stane už za necelý měsíc předsednickou zemí Rady EU, a bude tak víc než jindy ovlivňovat i bruselskou politiku.

Máme být rozčílení, že zemi řídí neviditelná vláda? Zatímco Babiš v opozici řádí jako o život a polepuje zemi billboardy, že za něj bylo líp?

Překvapím vám. Nenápadnost současného kabinetu považuji za jeho největší výhodu. Aspoň pro mě a lidi, kteří mají podobné názory či pohled na svět. Protože si myslím, že vláda je jako počasí. Že vůbec existuje, si uvědomíme v momentě, kdy nestojí za nic.

Zejména když se můžou blížit i horší časy, měli bychom všechnu svou energii investovat do sebe a svých blízkých. Ne do planého rozčílení nad věcmi, které stejně nemůžeme ovlivnit. Tedy do voleb.

Mám následující vzkaz do Strakovy akademie: milá vládo, pokračuj ve svém vládnutí a budu rád, když o tobě i nadále uslyším co nejméně.