Nekoukej mrtvým do řitě #2

(13/7 - trochu o mé historii v "psaní deníku", a proč máme mít rádi lidi, kteří nás mají rádi)

(13/7)

S psaním deníku nemám moc zkušeností. Teprve se to učím.

Vlastně jsem si ho vedl soustavněji jen dvakrát v životě: poprvé někdy kolem osmnácti do tlustého červeného sešitu s tvrdými deskami. Byl přísně soukromý a věnoval jsem se v něm dvěma důležitým věcem: své zamilovanosti a politické situaci, která v roce 1986 samozřejmě byla frustrující. Zahrnoval dobu asi devíti měsíců.

Myslím, že ho nikdo kromě mě dodnes asi nečetl. Asi před deseti lety jsem ho objevil doma mezi knihami. A teď už zase nevím, kde je. Nejspíš někde v pracovně, pokud jsem ho omylem nevyhodil.

Podruhé jsem si vedl deník veřejně, v roce 2000, a vycházel jednou týdně (ve čtvrtek) na Seznamu, lépe řečeno na Novinkách (které tehdy neměly ještě nic společného s deníkem Právo a vedl je můj kamarád Petr Matoušek). Stylisticky i obsahově byl tenhle deník samozřejmě úplně jiný. Protože byl veřejný.

Tento deník - můj třetí pokus! - bude někde napůl mezi oběma. Soukromý, ale jen do určité míry, protože je zároveň veřejný. Lé…