Několik víceméně rodinných informací
Syn mi poslal dickpic.
Ne svůj, pochopitelně, jsme tzv. tradiční rodina. (Ale těm dvěma čapím lesbičkám, které založily netradiční rodinu na komíně v Chýnově, samozřejmě fandíme, protože jsme zároveň liberálové.)
Zpátky k dickpicu. Jednalo se o ultrazvukový snímek, a dotyčná část část byla označena červeným kroužkem, abychom ji nepřehlédli. Takže účelem tohoto poněkud kostrbatého úvodu je sdělení, že se na podzim stanu podle všeho již dvojnásobným dědečkem.
A bude to vnuk, takže abych dostal pověstí “dadjokera”, po loňské vnučce budeme mít se ženou vnuknutí.
(Omlouvám se, vím, že někteří lidé jsou na tenhle druh humoru citliví. Dokonce se objevují názory, že to žádný humor není.)
Kamarádům našich dětí se dnes narodilo také dítě, a oni poslali jeho fotku do rodinné konverzace s tím, že se jmenuje Šimon.
“Tak hlavně nedejte našemu vnukovi jméno Matouš, nebo odjedou na Riviéru,” napsal jsem.
(Nevím, jestli se tohle taky kvalifikuje jako dad joke, ale rozhodně je to podobně debilní.)
V rodinné konverzaci se pak rozhostilo ticho, a až po několika minutách se ozvala dcera a za okamžik i manželka syna, a obě napsaly, že si to musely vygooglovat.
Což píšu na potvrzení dvou věcí: 1) že vtipy mají být nejen vtipné, ale je třeba, aby publikum znalo kontext, 2) což je někdy těžké, a mně až následně došlo, že znalost filmu Šimon a Matouš jedou na Riviéru je dnes už vyhrazená menšinové skupině tzv. seniorů.
“Tak jasně, dědečku, zase nám vyprávěj, co dávali v kinech, když jsi byl mladý.”
Bude mi v létě 55 let, a jak říkám v jednom standupu, to je takový ten věk, kdy končí legrace. Padesáté narozeniny jsou oslavou ironického stáří, a je to strašná švanda, a všichni vám dávají viagru, poukazy na kolonoskopii či inkontinenční plenky, jak říkám, je to opravdu legrace.
No a v 55 vstupujete do věku, kdy tyhle všechny věci pomalu začínáte potřebovat.
Ale držím se, oba se ženou se držíme, dle rady Arnolda Scheazeneggera každé ráno vstáváme a snažíme se hýbat zadkem. Což je poslední rodinné oznámení, v červnu děláme s mou chotí Sentou dva workshopy o generativní AI.
Já budu mluvit o tom, jak AI používám ke kreativní práci, a neskormně si myslím, že to stojí za to. Vyzkoušel jsem si to na několika workshopech, zaměřených takto úzce, a bavilo to mě i účastníky (mohu-li mluvit za ně).
Moje žena pak do nového workshopu dodá byznysovou část, produktivitu, atd., a jak ji znám, bude to jízda. Je dobrá a má spoustu energie.
Takže pokud máte pocit, že by vás to mohlo zajímat, přijďte: bude to 6. a 22. června dopoledne. Nechte si to zaplatit v práci, protože je to lehounce dražší, ale to víte, byznys atd., co vám mám povídat.
(Platícím předplatitelům Jednopho procenta mohu nabídnout 30procentní slevu. Pokud byste měli zájem, napište a já vám obratem zašlu slevový kód.)
Konec rodinného hlášení.