Zastavil jsem kousek před Prahou u KFC, a když jsem si objednal z auta stripsy a kolu, stalo se něco divného.
"Dobrý den, vítejte v KFC," ozvalo se z reproduktoru. "Co si dáte?"
Naklonil jsem se k mikrofonu. "Stripsy menu s kolou, prosím."
"Samozřejmě," řekl hlas. "A chcete k tomu taky zítřek?"
Zamrkal jsem. "Prosím?"
"Ptám se, jestli chcete k menu taky zítřek. Máme speciální nabídku - ke každému menu dostanete navíc jeden den života."
Zasmál jsem se. "Tak jo, proč ne."
"Výborně. To bude dvě stě dvacet korun a jeden včerejšek."
Projel mnou mráz. "Jeden... včerejšek?"
"Ano, prosím. Dny života nejsou zadarmo. Musíte nějaký den obětovat. Včerejšek je ideální - už ho máte za sebou a stejně si z něj moc nepamatujete."
Chtěl jsem odjet, ale v hlavě mi to šrotovalo a noha zůstala půl centimetru na plynovým nad pedálem. Z reproduktoru se znovu ozval ten hlas: "Tak platíte včerejškem?"
"To je nesmysl," řekl jsem. "Jak můžu platit včerejškem?"
"Stejně jednoduše jako kreditkou. Stačí souhlasit."
Podíval jsem…