(Psáno pro Seznam Zprávy.)

Kdyby mi někdo na začátku 90. let řekl, že se za 30 roků stane českým prezidentem bývalý voják ČSLA a kariérní komunista, a pak především to, že to budu považovat za mimořádně dobrou zprávu, asi bych mu to nevěřil. Ale zároveň platí, že to skoro nic nevypovídá o tom, co se téhle zemi za zmíněných 30 let podařilo či nepodařilo.

Neplatí dokonce ani ono havlovské “To jsou paradoxy, pane Vaněk!”, které jsme nadužívali po zvolení právě Havla. Petr Pavel většinu dospělého života sloužil tomu, čemu říkáme Západ. Tedy té části civilizace, kam jsme se před 30 let rozhodli patřit a kam snad patříme. Česko tehdejší kapitalistické země nedohonilo, jak jsme si původně mysleli. Ale stalo se zemí, kde se žije - i v porovnání s těmito zeměmi - dobře a svobodně.

Máme kvalitní sociální systém i zdravotnictví, relativně slušné školství, jsme jako společnost tolerantní i solidární a žijeme v bezpečí. V čem naopak nejsme dobří, je v “generování” elit. Možná to souvisí s určitým rov…