“Našel jsem v matematice něco, co vyvrací materialismus a znamená zásadní přelom ve světové filozofii,” tvrdí Karel Janeček v pozvánce na svou přednášku v Rudolfinu, která se koná už tuto sobotu. A pokud ani tam ještě neřekne vše, svět se to dozví 27. ledna 2027 (a že 27127 je prvočíslo, asi netřeba zdůrazňovat).
Co ukáže? Nevím. Tenhle text je jen spekulací, založenou na tom, že jsem Janečka společně s jeho přítelem, investičním stratégem Daliborem Vavruškou, už na toto téma jednou mluvit slyšel. Bylo to na konferenci Demokracie v 21. století, která se konala v 25. září v pražském klášteře minoritů.
Oba muži, chytří a sympatičtí, na pódiu oznámili “rozšířenou racionalitu”, a Janeček prohlásil, že má matematický důkaz, že svět nevznikl náhodou.
Že nejde o exaktní důkaz, ale o náhodu, vyčíslil na pravděpodobnost menší než jedna ku sto biliónům. A to je prý ještě hodně konzervativní odhad, dodal, ve skutečnosti je ta pravděpodobnost ještě mnohem nižší. „V jistém smyslu by to byl důkaz Boha,“ řekl.
Což jsou silná slova, zvlášť v klášteře, ale bylo to působivé, to uznávám.
Pochopit důkaz podle Janečka těžké není, a podaří se to každému, kdo umí násobit a ví, co je prvočíslo. Asi to víte, protože jsme se to všichni učili, ale pro jistotu, zde je připomenutí.
Prvočíslo je celé číslo větší než jedna, které nejde beze zbytku vydělit jiným číslem než jedničkou nebo sebou samým. A z prvočísel jde pak násobením dojít ke všem ostatním takovým číslům, takže jsou to takové základní kameny nebo atomy aritmetiky. Matematiky fascinují tím, že se v posloupnosti čísel objevují zdánlivě nevyzpytatelně a zároveň zajímavě.
Jednu zajímavost Janeček uvedl: vezměte číslo 21, Janečkovo nejoblíbenější. Mimo jiné podle něj pojmenoval řadu svých projektů, třeba volební systém D21 nebo Institut H21. A pozor, víte, jaké je 21. prvočíslo v řadě? Odpověď: 73. Zatím nic zajímavého. Ale když 73 otočíte, dostanete 37. Což je 12. prvočíslo v řadě. Otočíte 12 … aha!? … a dostanete 21. A navíc 7 × 3 je zase 21.
Jasně, je to nádhera. V desítkové soustavě nic podobného nenajdeme, to matematici dokázali, a podle Janečka ani v žádné jiné. A konec konců tuhle hříčku zpopularizoval seriál The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku), takže se číslu 73 říká Sheldonovo prvočíslo.
Prvočísla nefascinují matematiky náhodou. Lze s nimi dělat neuvěřitelné kousky. A dnes je velkou výhodou to, že tyhle výpočty zvládne AI. Takže zpátky k Janečkovu triku: podobnou vlastnost jako 73 mají ještě 17 (je to 7. prvočíslo v řadě a 1 × 7 = 7) a číslo 2 475 989 (je to prvočíslo s pořadovým číslem 181 440, a když vynásobíte 2 × 4 × 7 × … atd., dostanete 181 440). Jen u nich už nefunguje to otáčení.
Ale to jsme jenom v naší staré známé desítkové soustavě, když se přesuneme třeba do jedenáctkové, tak se v ní prvočíslo 37 píše jako 34 a součin 3 × 4 = 12, což je zároveň pořadí prvočísla 37. Napříč různými soustavami najdeme těchto čísel stovky.
A teď ještě k tomu „podpisu Boha“. Detaily stále nevíme, možná se je dozví už za pár dní zájemci v Rudolfinu, možná si budeme muset počkat na leden příštího roku. Ale něco Karel Janeček naznačil: důležitou roli by mohla hrát tzv. konstanta jemné struktury.
„V jistém smyslu je to nejdůležitější konstanta fyziky,“ řekl Janeček v září v klášteře minoritů. Na Twitteru k tomu před pár dny citoval slavného fyzika Pauliho, který prý prohlásil, že se po smrti zeptá ďábla na její význam.
Zmíněná konstanta udává sílu elektromagnetické interakce. Je bezrozměrná a její hodnota je přibližně 1/137 (přesněji řečeno je ve zlomku dole 137,035999177). Co vyjadřuje? Velmi zjednodušeně řečeno to, jak silně na sebe působí elektricky nabité částice a světlo.
Důležitá je ta zmíněná bezrozměrnost: zatímco například číselná hodnota rychlosti světla je čistě lidský konstrukt (nějak jsme v dávné minulosti definovali metr a sekundu, a v nich se rychlost uvádí), když konstanta nemá žádné jednotky, znamená to, že její hodnota na žádné lidské dohodě nezávisí. Například že by měla úplně stejně vyjít třeba mimozemšťanům (pokud tedy budou rovněž používat matematiku).
Fyzici znají tuto konstantu přes sto let, byl jí fascinován nejen zmíněný Wolfgang Pauli (populární historka tvrdí, že zemřel v nemocničním pokoji číslo 137), ale třeba i legendární Richard Feynman, který ji řadil k největším záhadám fyziky.
Konstantu jde pouze změřit, vědci se ji zatím marně snaží spočítat. A pokud tomu dobře rozumím, Karel Janeček tvrdí, že tenhle božský vzorec našel.
Proč je to důležité? A co to má společného s Bohem, případně duchovním rozměrem naší existence? To je jednoduché. Fyzika je přírodní věda. Je založena na našem pozorování, na přesnosti přístrojů, na kontextu popisovaných jevů. Nic ve fyzice není jisté, a jakkoli silná teorie může být vyvrácena novým objevem.
Což jsme ostatně v historii fyziky mnohokrát viděli.
Oproti tomu je matematika umělý koncept, který lidé vytvořili, aby mohli svět přesně a exaktně popisovat. Má to proti přírodním vědám jednu výhodu: když v matematice něco dokážeme (a ten důkaz je správný), platí to jednou provždy. Je to fakt, který nelze vyvrátit.
A zde je ten průnik racionality a něčeho „většího“. Jestliže se například přes tajemná uspořádání prvočísel (čistá matematika) nějak elegantně a srozumitelně dostaneme ke konstantě jemné struktury (experimentální fyzika), je to přinejmenším náznak něčeho „většího“. Neznáme žádný způsob, jak by konstanta změřená v přírodě mohla „prosáknout“ do teorie čísel. Nebo naopak. Leda by v obojím mělo „prsty“ něco většího. Třeba Bůh.
Opravdu takový vzorec existuje?
Ale jistě. A odteď jsme čistě na tenkém ledě mých spekulací, chabého rozpomínání na matematiku a silné výpomoci AI. V debatě na sympoziu padala Janečkova oblíbená čísla (12, 21, 37, 73, 121, 271). Přidal jsem k nim pár malých čísel, π a Eulerovo e. Zadání znělo: vyzkoušej jejich jednoduché kombinace a najdi vzorec, který se konstantě jemné struktury co nejvíc přiblíží. Z asi 85 miliónů kombinací o čtyřech „ingrediencích“ vypadlo tohle:
Rozdíl mezi výsledkem a naměřenou hodnotou je 0,000009, tedy devět milióntin. Na vzorec složený ze čtyř čísel je to výsledek až nezvykle přesný. Fyzikům by ovšem nestačil: nejistota jejich měření je asi čtyřistakrát menší než tahle odchylka.
Nádhera? Určitě. Dotek Boha? V tom bych byl opatrný. Vyšlo to hezky. Ano, ten vzorec je nečekaně jednoduchý, a tolik vzývané číslo 271 krásně září na druhou nad zlomkovou čarou.
Je to Janečkův vzorec, který nám už za pár dní, nejpozději za pár měsíců představí? Nemyslím si. Ale pokud ano, tak nejspíš použil ve spolupráci s AI stejný postup jako já.
Janeček říká (a psal před pár dny i na Twitteru): materialisté věří na náhodu, ale prvočísla nám svou krásou a skrytými zákonitostmi ukazují, že svět náhodou nevznikl. Vyvrací to materialismus? Samotná existence jakéhosi vzorce nevyvrací nic. Z racionálního hlediska zázraky existují, jen se jim říká „události s extrémně nízkou pravděpodobností“. Že existuje „hezký vzorec“ na výpočet čehokoli, ještě nic nedokazuje.
Ale počkejme si, co Karel Janeček představí. Těším se na to, jeho nadšení pro čísla je nakažlivé. A když mluví nebo píše o matematice a jejích přesazích do světa, dlouhodobě mě to baví. Určitě víc, než když mluví a píše třeba o očkování.
Kdo si hraje, nezlobí. Zapomínáme na to. Pojďme si víc hrát.
A jestli přitom ještě dokážeme s matematickou exaktností existenci Boha (na kterého třeba já nevěřím), tím líp.

