Nálepky sbíráte?

Zápisky radostného pesimisty.

Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. “Naši slevovou kartičku máte?”, zeptala se pokladní v supermarketu.

Takovým tím hlasem, který ani nepředstírá, že by ji to zajímalo. Proč by jí to taky mělo zajímat? 

Všimli jste si někdy, že když se nakloníte přes přepážku, za kterou pokladní sedí, možná zahlédnete list papíru, na kterém je velkými písmeny napsáno: “NAŠI KARTIČKU MÁTE?”

“Nemám,” odpověděl jsem.

Čekal bych, že řekne: “No ale to děláte chybu! Naše kartička je perfektní!”

Nebo že se usměje, možná na mě i přátelsky mrkne, a prohlásí: “A nechtěl byste si ji založit?”

Což mě umožní se zatvářit rovněž přátelsky, avšak odmítavě, a rozhodně říct: “Nezlobte se, ale o vaši kartičku opravdu nemám zájem!”

To by mě prezentovalo jako člověka, kterého tyto přízemní věci nezajímají. Už samotná představa, že bych se snad měl stát členem klubu zákazníků supermarketu, je mi nepříjemná.

A rád bych ji někomu sdělil, pokud možno zaměstnanci dotyčného supermarketu.

Avšak pokladní to zjevně nezajímalo.

Nezúčastn…