Kdyby existovala síň slávy jídel vymyšlených v časové tísni, nachos by tam visely hned vedle segedínského guláše. Psal se rok 1943 a v mexickém pohraničním městečku Piedras Negras, kousek přes řeku od texaského města Eagle Pass, se v restauraci Victory Club objevila skupinka manželek amerických vojáků. Přišly po zavírací době, kuchař už byl pryč a v podniku zbyl jen vrchní číšník Ignacio Anaya. Ten se zachoval jako správný profesionál: místo omluv otevřel kuchyni, našel tortillové trojúhelníčky, nastrouhal na ně sýr Colby, zapekl to, ozdobil plátky nakládaných jalapeňos a naservíroval. Dámy byly nadšené a ptaly se, jak se ta dobrota jmenuje. Ignaciova přezdívka byla Nacho, takže odpověděl skromně a geniálně zároveň: Nacho’s especiales. Specialita od Nacha.
Ano, jedno z nejamerikanizovanějších jídel planety se tedy jmenuje po konkrétním člověku, číšníkovi, který zrovna neměl kuchaře. Ignacio Anaya se později pokusil svůj vynález patentovat, ale neuspěl - recept o třech ingrediencích se …
