Muž si sedl, aby napsal důležitý text. A nevěřili byste, co se stalo pak! #25

(12/9 - Víkend byl ve znamení výletu do Drážďan. A pak jsme taky grilovali picanhu a sledovali Netflix. Z určitého pocitu viny pak vznikl tento text.)

Existuje africké přísloví: Ne každý, kdo chce ulovit zebru, ji uloví. Ale každý, kdo uloví zebru, ji chtěl ulovit.

Jinak řečeno, když něco chcete dokázat, tak to musíte nejdřív chtít. A pak pro to něco udělat, pokud možno.

Ne každý, kdo si sedl k počítači a začal psát, napíše něco dobrého. Ale každý, kdo napsal něco dobrého, si předtím sedl k počítači a začal psát.

To je moje nejoblíbenější a zároveň nejobávanější chvíle dne. Když si sednu k počítači a začnu psát. Někdy mám chuť si ještě zaskočit něco nakoupit, případně aspoň vyřídit maily. Nebo vyluxovat v obýváku.

Protože je to snazší než zapnout počítač a hledět na bílou plochu monitoru, kde někde nahoře poblikává kurzor.

“Ty máš ten dar, že tě napadají blbosti. Kdybych ho měl já, tak jsem už taky napsal spoustu knih,” řekl mi kdysi jeden známý.

Byl úspěšný manažer, a asi stále je, byť jsem s ním už řadu let nemluvil. Odpověděl jsem mu tenkrát: “Ty máš ten dar blbosti říkat nahlas. Kdybych ho měl já, taky už dělám manažera v nějaké korporaci.”

Což bylo samozřejmě laciné. A mohlo to působit nafoukaně, což je možná důvod, proč jsme se od té doby s mým známým už tak často neviděli. Vlastně jsme se neviděli vůbec. Avšak pravda je taková, že to bylo jen skromné doznání toho, co si myslím.

Nic jako inspirace neexistuje. Anebo možná existuje, ale tohle privilegium mají výjimečně talentovaní lidé, ne my běžní smrtelníci. A pokud se ptáte, jak vytvořit něco nádherného a oslovit srdce jiných lidí, pak první možná odpověď je jednoduchá.

Prostě na tom začněte dělat.

Buďto to půjde … anebo ne. Ale když nezačnete, tak se to nedozvíte,

Nepíšu o tom jen tak, začali jsme se se ženou o víkendu dívat na Netflixu na seriál Lincoln Lawyer. Je to dobrá věc, pokud máte na některý víkend plán, že se rozvalíte v obýváku, otevřete si láhev vína a pytlík oříšku, a strávíte nenáročný, ale hezký večer.

Zkuste to. anebo ne, to není důležité. Píšu o tom proto, že tvůrcem seriálu je americký producent David E. Kelly. Nejsem v populární kultuře nijak velký expert, ale Kellyho dobře znám. V devadesátých letech patřil mezi největší hvězdy svého oboru, je podepsaný pod seriály jako Ally McBealová, Melrose Place nebo Boston Legal.

Daří se mu i teď. Lincoln Lawyer se těší dobrým recenzím a asi i zájmu diváků. A začal se natáčet další projekt, opět pro Netflix, a pod Kellyho vedením. Sice s několikaměsíčním zpožděním, ale to už vydržím. Televizní podobu získá román Muž na vrcholu, který napsal Tom Wolfe.

Vyšel v Americe koncem devadesátých let, v Česku o něco později. Je to velká kniha, v obou významech toho slova. Má v originále skoro tisíc stran a je to mimořádná próza. Přečetl jsem ji “bez dechu”, abych použil oblíbené klišé, u takto dlouhé knihy obzvlášť nesmyslné.

Norman Mailer, který Toma Wolfa nesnášel (ještě se k tomu dostaneme), napsal, že je ta knížka typický “door stopper”. Tedy věc, která se používá jako zarážka do dveří. “Je jako 150kilová ženská, s kterou máte sex. Jakmile se dostane nahoru, máte dvě možnosti. Buď se zamilujete, nebo vás udusí.”

Vlastně nevím, jak to myslel. Když se zamilujete do tlusté ženské, zachrání vás to od toho, aby vás svou vahou zadusila? Anebo vám to pak nebude vadit? Nevím. Miluju Normana Mailera, je pro mě možná jedním z největších amerických spisovatelů druhé poloviny 20. století, ale tady jsem se trochu ztratil. Zadusí obrovité ženy při sexu jen muže, co je nemilují? Netuším. Nemám s tím zkušenost.