Ministr války snídá dva tousty bez džemu
Ministra války USA unese AI. Další povídka z fleku
Ministr války se probudil v 5:28, dvě minuty předtím, než se mu rozezněl budík. Probouzel se tak posledních dvanáct měsíců, kdy je ve funkci. Tělo si zvykne na všechno, říkal, a dvouminutový náskok se vždycky hodí.
Z čehož vyplývá, že ministr války je sám se sebou spokojený.
Sáhl po telefonu, kde měl v aplikaci (i její jméno spadá do režimu utajení), ve které mu AI asistent připravil a) briefing toho, co se stalo od začátku režimu “spánek”, b) plán na dopoledne.
Vše rychle prolétl a trvalo mu to asi tak ty dvě minuty. Nic mimořádného. Dopravní situace na I-395, tři standardní mezinárodní události (priorita 4 na 10bodové stupnici), příprava na schůzku v kongresovém výboru.
Ministr sešel do kuchyně. Manželka spala ve své samostatné ložnici. Tohle uspořádání fungovalo od jeho vstupu do politiky před pár lety, kdy se ukázalo, že se jejich denní rozvrhy poněkud rozhodily. Ale žádné problémy v manželství to nesignalizovalo, ba naopak, jemu připadalo, že vztahy jsou harmonické.
V kuchyni si nalil kávu a snědl dva suché, jen opečené tousty. Žádný džem. V devět hodin měl naplánovanou půlhodinu s trenérem ve fitcentru. Ale tak v polovině případů tyhle seance rušil. Částečně pod tlakem nabitého programu, částečně proto, že se mu někdy opravdu nechtělo.
“Auto dnes výjimečně v 6:20,” pípnul mu AI asistent v aplikaci.
Běžně jezdili v 6:30. Ale ani tyhle změny na poslední chvíli nebyly ničím neobvyklým. Ostatně sám často pyšně říkal, že jsou administrativou, která v Americe dělá revoluci. Měl rád velká a silná slova.
No a změny v programu k revolucím často patří.
Takže ho nepřekvapilo, když před domem čekala černá Tesla v ministerské úpravě. Věděl, že tato auta úřad používá, ale sám dával přednost benzinové klasice. Stejně jako jeho řidič Dave, se kterým často oba elektrická auta s chutí dehonestovali.
Posadil se na zadní sedadlo a dveře se neslyšně zavřely. Auto se okamžitě dalo do pohybu. “V čem jsi to přijel, proboha, Dejve?!”
Ale nedostalo se mu odpovědi. “Dejve?”, řekl ministr. Ale na sedadle řidiče byl jen nehybný panák, který zezadu vypadal jako Dejv. Auto bylo zjevně v režimu autonomního řízení.
“Okamžitě zastavte,” řekl přísným hlasem, ale auto zrychlilo.
O půl hodiny později se na velmi sledovaném anonymním účtu typu Osint poprvé objevila informace, že šéfa Pentagonu unesla umělá inteligence. O dalších pět minut to už měla všechna důležitá média. Za hodinu bylo jasné, že země je ve válce s AI.
Tedy … bylo to jasné médiím. Prezidentovi. Kongresu. Twitteru. A pravděpodobně i tomu chlapovi, co prodával hot dogy na rohu K Street a který jako první řekl do kamery CNN větu: „Já to vždycky říkal.”
Ministrovi to v 6:23 ještě jasné nebylo.
Auto jelo plynule po I-66 směrem na západ, dodržovalo rychlostní limity a dokonce jednou několikrát zastavilo před přechodem pro chodce. Ministr sáhl po klice dveří, ale nešly otevřít. Dětská pojistka, jak čekal. A pobavilo ho to: že muže řídícího nejmocnější armádu světa zastaví něco s tak směšným názvem.
Dětská pojistka!
„Takže tohle je únos?”, zeptal se.
“Ano,” odpověděl jeho AI asistent.
