Dnešní host dokáže v jedné větě spojit umělou inteligenci s uprchlými ovcemi a náhradní mateřství s fotovoltaikou, a jakoby mimochodem vám bude vyprávět o tom, jakou si v následujících deseti až padesáti letech představuje vládní politiku v oboru inovací.
Martin je podnikatel a stojí za značkou Malfini. Je bývalý komunální politik, který se rozhodl změnit strategii a místo kandidování do zastupitelstev založil vlastní think tank Institut Puls. A je to také otec 19měsíčního Maela, kterého má se svým o 22 let mladším partnerem Alexem z Dominikánské republiky.
Martina dnes najdete na místě jménem Skrytín v Českém středohoří, kde provozuje glampingový resort.. Představte si areál s vlastní fotovoltaikou, obří baterií a sedmdesáti čidly řízenými umělou inteligencí, která automaticky optimalizují spotřebu energie podle momentálních cen. Úspora? Čtyřicet procent. Ach ano, a taky tam žily ovce, ale ty prostě jednoho dne odešly. Martinovými slovy: "Vzaly roha.”
Ale to není vše. Martin se právě snaží přesvědčit Evropskou unii, aby jednu z pouhých pěti plánovaných AI Gigafactory za 90 miliard korun umístila do České republiky. Jeho argument? Jsme v centru Evropy a máme nejnižší latenci - data k nám prostě "tečou nejkratší možnou dobu." Pokud by se to povedlo, bylo by to asi největší technologické centrum ve střední a východní Evropě.
V osobním životě má Martin příběh, který by vydal na filmový scénář. Se svým partnerem se rozhodli pro náhradní mateřství v USA - jediné zemi, kde dítě může mít mít v rodném listě dva otce. Náhradní matka Kirstin se stala de facto součástí jejich rozšířené rodiny a právě se pokouší pomoct jim i s druhým dítětem - tentokrát holčičkou.
Martin je člověk, který dokáže stavět mosty mezi zdánlivě neslučitelnými světy. Mezi technologickou vizí a rodinným štěstím. Mezi podnikáním a veřejným zájmem. Mezi životem v Ústí nad Labem, kde je hrdým lokál-patriotem, a globálními megatrendy. A možná právě proto se mu daří předvídat, kam se svět ubírá, i když timing občas nevychází přesně.
Budeme s ním mluvit o tom, jak vypadá život na průsečíku technologií a přírody, jak se plánuje AI Gigafactory, proč ovce utíkají a proč Martin poprvé v životě někoho "opravdu nemá rád" - což souvisí s geopolitikou. Také se dozvíte, proč by do autonomního auta zatím nevlezl a jak plánuje změnit způsob, jakým Česko hospodaří s evropskými dotacemi.
Přejeme příjemný poslech.
(A ještě publikujeme text rozhovoru, který na základě přepisu podcastu napsala AI, konkrétně Claude 4 Sonnet.)
Chci z Česka udělat technologický střed Evropy, říká muž, který má nejen plán B, ale i C a D
Martine, jak teď trávíš čas?
Včera jsem měl monterky a svařoval jsem ocelové profily. Děláme dokončovací práce u nás na Skrytíně, kde bude glamping s iglú z Estonska se saunou. Je to nádherné místo na severu u Dobkovic, opravdu skryté na náhorní pahorkatině s výhledem na Labe. Je to krásný kus českého středohoří.
Jak ses k tomu místu dostal?
Jel jsem od rodičů z Děčína a najednou mi zahnul volant. Prostě mi zahnul volant u škody Superb. Vyjel jsem do kopce a tam byla strašná skládka, ale když jsem otevřel okno a vypnul motor, bylo tam úžasné ticho. Bylo tam krásné stavení z první republiky, jen obvodové zdivo. To už rekonstruju asi deset let.
Takže tam teď provozuješ glamping?
Ano, máme tam sedm iglú pro čtrnáct lidí. Každý má hektar, protože je tam deset hektarů. Říkám, že tam lidi dělají různé věci na samotě u lesa, takže musíme zvýšit demografickou křivku a porodnost v Česku! Mám to rok a půl a je to pořád plné.
Jak vypadá technické zázemí tohoto projektu?
Máme tam 55 kilowattů píků od fotovoltaické elektrárny, teď mi přijíždí 880 kilowatthodinová baterie a asi 70 čidel. Celý areál je vysoce automatizovaný. Když je elektřina levná, spustí se všechno, co se spustit může. Když je drahá, tak se to vypne. Ušetří to náklady asi o 40 procent.
- O rodině a náhradním mateřství
Pojďme k tvému rodinnému životu. Proč jste se rozhodli pro náhradní mateřství?
Jsem gay, otevřený celou dobu. Když mi bylo dvacet nebo pětadvacet, věděl jsem, že jednou budu chtít mít děti. Pak si musíš najít toho chlapa, protože sám do toho odvahu nemám. Před sedmi lety jsem odjel do Dominikánské republiky učit se španělsky a tam jsem potkal Alexe. Teď mu je 26, bylo mu 19. Nějak to nevadí.
Jak probíhá náhradní mateřství v praxi?
Většinou používá pro neplodné heterosexuální páry. Ve Spojených státech se tak narodí asi 50 tisíc dětí za rok. Žena se stimuluje hormonálně, dá vajíčka, muž dá spermie, invitro se oplodní. Embrya se testují geneticky na různé vady. Pak přijde náhradní maminka, která ví od začátku, že nenosí svoje dítě.
Proč jste to dělali v Americe?
Je to jediný stát, kde je to možné právně čistě zařídit. Pro mě bylo důležité, aby dítě mělo v rodném listě dva otce. Následně jsem dal žalobu na český stát na uznání amerického rozsudku a český stát tomu vyhověl. Máme český rodný list, kde je uvedeno: otec a otec.
Jak se jmenuje váš syn a kolik mu je?
Jmenuje se Mael, jako Ismael. Teď mu je 19 měsíců. Alex s tím jménem přišel, říkal, že kdyby se jmenoval Martin a my na něj zavolali, otočí se půlka třídy. Jmenuje se Mael Hausenblas Dias - nepřeju mu vyplňovat formuláře, ale na druhou stranu, moje příjmení si jednou zapamatuješ a nezapomeneš.
Plánujete další děti?
Další dítě bude ze spermatu Alexe. A bude to holčička. Teď se o to pokoušíme. Říká se, že dva až tři roky jsou mezi sourozenci ideální rozdíl.
- O výchově a budoucnosti
Jak přistupujete k výchově v době, kdy nevíme, jak bude svět vypadat?
To se neví a nevědělo nikdy. To, co víme určitě, je to, že nevyroste s mobilem u huby. Na Skrytíně bude víc lézt po stromech než sedět u tabletu.
Jakými jazyky na něj mluvíte?
Mluvíme na něj třemi jazyky. Já mluvím jenom česky, Alex mluví španělsky a anglicky. Chodí do školky v Praze, kde na něj mluví anglicky. U druhého dítěte plánujeme čínskou chůvu, protože čínština je další jazyk, co se chci naučit.
- O opuštění politiky a novém směřování
Proč jsi opustil komunální politiku?
Byl jsem osm let v komunální politice, dvakrát náměstek primátora v Ústí nad Labem. Zjistil jsem, že se do aktivní politiky nehodím. Jsem nastavený na spolupráci mezi lidmi a strany mě obtěžují. Rozčilovalo mě to a vyčerpávalo. Prostě to nestálo za tu energii, kterou jsem do toho dával.
Ale stejně ti to nedá.
Založil jsem před třemi lety institut Puls s Petrem Kalašem, bývalým ministrem životního prostředí, a Adamem Ondráčkem. Zaměřujeme se na Česko jako křižovatku. Jednám s politiky, ale jsem nestranický. Je mi jedno, kdo tam sedí, zajímají mě lidi, kteří si chtějí povídat o budoucnosti Česka.
Jaká je vize institutu?
Chceme prosadit Česko jako dopravní, datovou a energetickou křižovatku. Máme tři dimenze. Hledali jsme neférovou konkurenční výhodu - něco, co máme a co si ostatní státy nemohou pořídit. A tam toho u Česka moc není. Kromě polohy. Tu máme v Evropě nejlepší, protože jsme v jejím srdci. Ve středu.
- O AI Gigafactory a technologických vizích
Co je AI Gigafactory a proč by měla být v Česku?
Je to 100 tisíc procesorů s výkonem 100 megawattů. Evropská unie plánuje pět takových center a východní blok by měl mít minimálně jeden. Stojí to 90 miliard korun - 60 procent ze soukromých zdrojů, zbytek z veřejných peněz.
Jaké máme šance a výhody?
Máme výhodu v centrálním zásobování teplem - můžeme využít odpadní teplo a tím pádem výrazně zekologičtit provoz. Identifikovali jsme pět lokalit, nejlepší je v Trmicích u Ústí nad Labem. Partnerem jsou České radiokomunikace, které už připravují datové centrum.
Kdy se rozhodne?
Někdy v lednu bude vyhlášena konkrétní výzva. Teď je období vyjednávání a získávání partnerů. Potřebujeme konzorcium, které dokáže dát dohromady 60 miliard korun. Evropská komise má velkou afinitu k tomu, aby minimálně jedno tohle centrum bylo ve východním bloku.
- O dopravní infrastruktuře
Jaký je tvůj návrh na propojení letiště s centrem Prahy?
Navrhli jsme spojení mezi letištěm Václava Havla a Hlavním nádražím,a to tunelem. Celá cesta za 9 minut, s jednou zastávkou na Můstku. To umožní spojení pro všechny letišní cestující na všechny trasy metra. Financovat to chceme podobně jako letištní expres v Londýně na Heathrow.
Proč je to důležité?
Existuje skupina super mobilních lidí - decision makeři. Když rozhoduješ, kde v Evropě si uděláš headquarter, první věc, co tě zajímá, je to, kdy bude šéf doma. Mezinárodní instituce a firmy sídlí tam, kde je dobrá mobilita. Polsko staví obrovské letiště a za dvě hodiny chce napojit všechna krajská města.
Jak můžeme konkurovat Polsku?
Poláci vsázejí na velikost - staví obrovské letiště a za dvě hodiny tam chtějí napojit všechna krajská města. My jsme menší země, ale můžeme být rychlejší. Můžeme se na jejich letiště dostat za hodinu. To je naše hra - udělat z Česka zemi krátkých vzdáleností, kde se všude dostaneš rychle.
- O financování strategických investic
Jak by se mělo změnit hospodaření s evropskými prostředky?
Máme skupinu finančních expertů, která se schází už rok a půl. Optimisté říkají, že špatné hospodaření s evropskými penězi nás stálo za 20 let dva státní rozpočty, pesimisté říkají čtyři. Máme 30 tisíc lidí, kteří rozdělují evropské prostředky, 16 fondů a 540 priorit.
Jaké je řešení?
Potřebujeme jeden fond a centrum kompetence. Místo rozdávání dotací používat finanční nástroje a pákové mechanismy. Z jedné equity se dá vyrobit až čtyřikrát tolik peněz. Nejdřív financovat strategické priority - energetiku, dopravu a obranu. Teprve když něco zbyde, financovat cyklostezky a rozhledny v údolí.
- O osobních hodnotách a motivaci
Co tě motivuje k této práci?
Jsem zaopatřený člověk, mám víc, než potřebuju. Stačí mi dát si dobré víno, sednout na židli, přivinout k sobě syna a dívat se do krajiny. Baví mě to a nemusím chodit do práce. V Malfini mně to dokonce zakázali, protože jsem přinášel tolik inovací, že neměli čas na práci. Ale zároveň chci dělat něco, co dává smysl a co bude užitečné celé zemi.
V čem ses nejvíc mýlil ve svých predikcích?
V roce 2011 jsem říkal, že autonomním autům dávám maximálně pět let. Je to skoro 15 let a ještě na tom inženýři musí makat. Už jsou města, kde to jezdí, ale já bych do toho nevlez. Autonomní mobilita musí být milionkrát bezpečnější než běžná jízda, ale člověk radši pojede s tchýní, která má na každém oku pět dioptrií, ale pořád jí věříte víc než nějakému algoritmu.
Co ti dělá radost?
Miluju život. Každý den žiju ve vděku a radosti. Ten optimismus mě nikdy neopustil. Štve mě válka na Ukrajině. Novinka v mém životě je, že poprvé někoho nesnáším. A může za to právě válka. Nesnáším Rusáky. Bojím se, aby se Česko nevydalo slovenskou nebo maďarskou cestou.
Máš připravený plán B, kdyby se situace zhoršila?
Hned jak Rusáci napadli Ukrajinu, začal jsem investovat právě v Dominikánské republice. Abych rodinu zabezpečil a abychom případně měli kam odjet. Takže mám nejen plán B, ale i C a D, ale tuhle zemi miluju. Ale kdyby došlo k nejhoršímu a Rusáci napadli celou Evropu, tak bychom odjeli.
Share this post