Mám rád lidi, kteří se mýlí. A možná jednou zachrání svět

Zápisky radostného pesimisty.

Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. A tak se chci zastat lidí, kteří se mýlí.

Ve velkých věcech, například v tom, jestli je Země kulatá. Ale i v drobnostech. Znal jsem člověka, který tvrdil, že miluje vídeňský řízek. Ten úplně klasický, tedy z telecího.

“Víš, on je naprosto skvělý, protože se dělá z masa úplně malých selat,” řekl.

“Počkej,” říkám. “Jak to myslíš? To je telecí řízek.”

“Jasně,” odpověděl bez zaváhání. “Tak se jmenuje. Ale dělá se z mladých selat, která se ještě kojí.”

Ano, to jsou takzvaná mléčná selata, řekl jsem. “Ale ten řízek je telecí. Víš, co je to tele?”

“Mladá kráva,” odpověděl, opět bez zaváhání.

“Aha?”, řekl jsem, maje za to, že je tím věc vyřešena.

“Co to na mě zkoušíš?”, řekl. “Řízky se přece nedělají z hovězího.”

To mě už trochu rozčílilo. “Z hovězího ne, ale z telecího ano. Právě proto je tradiční vídeňský řízek tak výjimečný.”

Rozesmál se. “Haha,” řekl. “Děláš si ze mě legraci. Málem jsem ti na to skočil.”

Nechápal jsem. “Na co jsi mi málem skočil?”

“Na tu hloupo…