Letíme do Finska. Co tam budeme dělat? Všechno jste vymysleli vy a taky AI

Napadlo nás to se ženou před dvěma týdny v našem oblíbeném pivním baru Gulden Draak. Lépe řečeno to napadlo mě.

“Kam pojedeme na dovolenou v červenci? Do Itálie jako každý rok?”

“Nebude tam horko? Co kdybychom letos vyrazili do Finska?”

Ano, má odpověď byla typickým příkladem situace, o které by Angličané řekli: “beer was talking”.

Ne že bych do Finska nechtěl. Ale zároveň se nedá říct, že jsem měl jasný a nezlomný plán ho navštívit. Pokusím se to vysvětlit.

Byl jsem ve Finsku jen jednou, na třídenní konferenci Googlu v roce 2015, a bavili jsme se tam o konci tradičních médií.

A na letišti jsem si cestou domů koupil fascinující ilustrovanou knížku o Finech, která mě naprosto nadchla. Stručná sumarizace: Finové jsou podivínští introvertní autisté bez emocí, kteří mají rádi saunu a nemají rádi Rusy.

To se mi moc líbilo. Když si odmyslíme tu saunu, je to v podstatě takový volnější můj popis.

V letadle do Prahy jsem se rozhodl, že Finsko musíme se ženou navštívit a strávit v něm aspoň týdenní dovolenou. Bylo to pevné, nekompromisní rozhodnutí, a jak už to s rozhodnutími učiněnými v letadlech bývá, zapomněl jsem na něj cestou z ruzyňského letiště domů.

Nemůžete se na mě zlobit. Byl jsem tehdy šéfredaktor webové verze Hospodářských novin a měl jsem plnou hlavu záchrany tradičních médií.

Nebo aspoň iHnedu.

Ale to je jiná kapitola. Dnes už žádný šéfredaktor nejsem, a na své rozhodnutí z letadla jsem si před dvěma týdny vzpomněl v Gulden Draaku.

Moje žena měla odpovědět:

“Ještě si o tom promluvíme!”

… a bylo by všechno v pořádku.

Ale moje žena řekla:

“No ale to je vynikající nápad. Létá do Finska nějaký přímý let?”

… a “long story short”, abych se opět odvolal na angličtinu, za patnáct minut jsme měli letenky.

Tenhle text je vyprávěním příběhu o tom, jak jsme si naši dovolenou naplánovali. Letíme poslední pátek v červnu, takže nečekejte hned v tomhle článku odpověď na otázku, jestli jsme ji naplánovali dobře. Ale byla to zábava.

Dozvíte se, že to probíhalo v následovných krocích:

1. napsal jsem tweet, ve kterém jsem požádal lidi o tipy a rady

2. tweet se stal lehce virálním (cca 1100 lajků a přes 1č0 komentářů za týden)

3. uložil jsem všechny komentáře do tabulky, kterou jsem nechal zpracovat AI chatbotem Claude

4. Claude nám vypracoval detailní itinerář všetně základních rad (například slovníček nejdůležitějších finských frází)

5. v pátek ve Finsku, budeme informovat

Takže postupně.

Ten tweet najdete samozřejmě na Twitteru/X.

Abych zvýšil sledovanost, přidal jsem 10 “funfaktů” o Finsku. “Vyrobil” jsem je tak, že jsem nástroj Perplexity (internetové vyhledávání, “vyzbrojené” velkým jazykovým modelem) o těchto 10 “nejskvělejších a nejpřekvapivějších informací op Finksu, které málokdo zná” požádal.

Nebylo to hned prvních deset, ale když jsem P/erplexity požádal třikrát, dalo se těch 10 už vybrat. Perplexity uvádí na nalezené informace odkazy, takže jsem je mohl aspoň v rámci těchto “internetových možností” ověřit.

Zde je výsledek:

Zájem mě mile překvaoil, reakce lidí taky. Čekal jsem, že mě většina lidí bude buď poučovat (“Nezlob se, ale znáš věc, které se říká Google? Napadlo tě, že otravovat ostatní je nezdvořilé?”), případně dávat nevyžádané rady (“Jezdit v červenci do Finska je největší pitchovina v historii, wake up, loser!”), atd., ale nebylo to tak.

Ano, i tito lidé se ukázali, ale drtivá většina se opravdu snažila poradit. A jakkoli se výsledek teprve ukáže, řekl bych, že skvěle.

Moje žena byla nadšená, a hned si v Luxoru koupila notýsek, do kterého si dělala poznámky. Já zachoval klid. Jsem přece AI guru, a vím si v těchto situacích rady, nebo ne?

Rozhodl jsem se použít pro vyhodnocení gen AI, a vy to můžete vzít jako malý tutoriál.

Takže předně: bylo třeba stáíhnout všechny komentáře k původnímu tweetu z Twitteru, nejlépe do tabulky. Existuje víc možností, ale pro Twitter stačí ta podle mě nejpohodlnější.

Služba Bardeen funguje jako extension (rozšíření) pro Google, a dobře z otevřených stránek “scrapuje” data. Takže stáhnete a nainstalujete, pak jdete na Twitter, otevřete tweet, v horní liště Chromu kliknete na Bardeen, a do ootevřeného okna zadáte něco ve smyslu: “stáhni mi všechna data z tohoto tweetu”.

Viz:

Výsledek? Perfektní. Během pár vteřin máte v počítači tabulku se 160+ komentáři ve formátu csv. Nic víc nepotřebujete. V tuto chvíli přichází ke slovu AI.

Volím Clauda, jehož před dvěma týdny zveřejněný model Claude 3.5 Sonnet je právě teď asi to nejlepší, co je k dispozici.

Začínám zostra:

Reakce dobrá, zde okamžitý návrh:

Ještě mě zajímalo, zda se dá odhadnout, jaký je pod mým tweetem poměr “užitečných” a “neužitečných” komentářů, a jaká je plus mínus struktura reakcí. Zde:

Bezva, rozhodl jsem se, že požádám rovnou o vytvoření itineráře a jakéhosi “průvodce” na míru. Protože jsme už měli základní věci naplánované (čtyři místa, která navštívíme, plus zabookované hotely), nahrál jsem do Clauda tato data jako screenshot z aplikace booking.com.

Plus jsem mu nahrál PDF, které jsem si udělal a které průběžně aktualizuju, a které je výhradně o mně. Kdo jsem, čím se živím, kdo jsou mí blízcí a kde žiju, jaké mám zájmy atd.

To je věc, která lidi na workshopech často nejvíc překvapí. AI chatboty totiž o nás nic neví. Dokonce ani Gemini od Googlu, a to o nás Google ví prakticky všechno. Ale Gemini (a taky ChatGPT či Claude) se na nás dívají jako na zcela generické uživatele.

Netuší, jestli jsme muž, nebo žena (nebo se identifikujeme ještě jinak), jestli bydlíme v Evropě, máme černou kůži a jsme Židi, případně vynikající hráči kulečníku. Nic z toho chatboty neví (pokud jsme jim to neřekli v ChatGPT prostřednictvím “custom instructions”, případně funkce “memory”), ale jsou sitauce, kdy může být užitečné, aby tyto informace měly.

Například když vám dělají itinerář dovolené.

Takže jsem jim tohle vše poskytl:

Výsledek opět skvělý.

Nebudu to sem dávat celé, jen malá ochutnávka. Začátek výletu:

No a slovníček pro možné situace, které během cesty mohou nastat:

Spolupráci lidí na Twitteru a AI považuji za fenomenální, samozřejmě budu informovat, jak celá cesta dopadla. Doufám, že dobře.

Ale ano, samozřejmě si uvědomuju, že všechno skvěle dopadnout nemusí. Pro tuto možnost si vyhrazuju možnost nabídnout náš příběh jako filmový scénář. Samozřejmě tomu nejlepšímu režisérovi, který bude k dispozici.

Zajímá vás výsledek? Zde je. Přeju vám hezké čtení … a nám úplně jinou dovolenou.

A úplně nakonec, zde je filmový plakát, navržený ChatGPT:

Taky vám přeju hezkou dovolenou!