Láska je velmi nebezpečná

Další povídka z fleku.

Bylo to zhruba půl na půl, což Jaromíra zaujalo.

Třeba ten člověk, který mu ráno šlápl v autobuse na nohu. To byl člověk. Ale ten vedle něj, který stál a četl si noviny, byl android. A tak by mohl rozeznat lidi a androidy v celé tramvaji.

Bylo to asi půl na půl, jak už bylo řečeno.

Jaromír zjistil tuhle svou schopnost asi před týdnem. Tím prvním byla jeho šéfová v práci. Říkala mu cosi na poradě, on se na ni díval a neposlouchal ji, a jediné, na co se jeho mysl soustředila, bylo to, že je androidka.

Nejdřív si myslel, že se zbláznil. Nebo že je obětí nějakého experimentu, byť si nedokázal představit, jaký by to mohl být. Ale postupně si na to zvykal a dnes se už ničemu nedivil. Člověk, člověk, android, člověk. A pak ještě android a android.

Udivovalo ho jen to, že je to půl na půl.

"Dáte si ještě něco?", zeptala se servírka. Byla to androidka, poznal to podle toho, jak se jí v očích na zlomek vteřiny objevil modrý záblesk.

"Ne, děkuji," řekl a položil na stůl bankovku. Rychle spočítal, koli…