Někdy koncem roku začal mít účetní Bouška podezření, že jeho telefon má vlastní hlavu. Vím, že to zní divně. Ale ono se to asi líp napsat nedá.
Například když chtěl zatelefonovat své milence, telefon vytočil číslo jeho ženy. Oba byli dost překvapení, protože Bouška ženě skoro nikdy nevolal. Proč by jí taky volal, když se vždy večer viděli doma.
Nebo chtěl před odchodem práce zjistit, kdy mu jede tramvaj do jeho oblíbené hospody, a místo toho dostal instrukce na cestu do bytu.
Zpočátku tomu Bouška nepřikládal zas tak velkou vážnost. Spíš si myslel, že to jsou jen legrační náhody. Ale když se to stupňovalo, začalo mu to vrtat hlavou.
Bylo to už v lednu, kdy odpoledne před odchodem z kanceláře vzal telefon do ruky, a spontánně, víceméně bezmyšlenkovitě řekl: "Člověče, co mi to děláš?"
Telefon v tu chvíli v jeho ruce zavrněl. Nová příchozí zpráva. Bouška ji otevřel.
"Už se nemůžu dívat, jak se v poslední době chováš, Emile."
Bouška se polekaně rozhlédl. Stal se obětí nějakého žertu? Zpráva přišl…