Krásné ráno!

Zápisky radostného pesimisty.

Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. Takže když jsem dnes ráno potkal tu osobu bydlící v našem domě, která zásadně neodpovídá na můj pozdrav, tak jsem se usmál, a hlasitě, dle mého názoru milým hlasem jsem ji pozdravil.

“Krásné ráno!”

Nemám přitom rád jakékoli jiné pozdravy než “Dobrý den.”

“Dobrý den” je naprosto postačující, ba řekl bych jediný vhodný pozdrav. Pamatuju se, že když jsem byl dítě, bydlel ve stejné ulici jako my v Holešovicích takový růžolící, usmívající se stařík.

A na lidi, které potkával, včetně mé babičky, vykřikoval pozdravy jako “Požehnané ranko!”, “Velekrásné dopoledne!”, případně “Rukulíbám milostivá!”.

Babička to z nějakého důvodu měla ráda, a vždycky se usmívala, a když o něm mluvila, vždycky zdůraznila, jaký to je milý a zdvořilý člověk. 

Když jste malé dítě, snadno podlehnete názoru dospělých, jakkoli můžete mít podezření, že dotyčná věc není zcela v pořádku.

A jen když máte štěstí, tak se na blízku v pravý čas objeví lidé, kteří vám pomohou vidět svět v reálně…