Koho volit?

Nemusíte chodit volit. Není to povinné. ALE neznamená to, že se voleb nezúčastníte. Vy jen delegujete svůj hlas na “průměrného volícího Čecha”. TAKŽE jestli jste spokojeni s tím, jak to dnes v Česku funguje, a máte plnou důvěru v lidi, kteří vyrazí do volebních místností, udělejte si volno a k volbám nechoďte. Oni to odvolí za vás, žádný strach.

POKUD NÁHODOU máte o volebním vkusu našich spoluobčanů nějaké pochybnosti, radši volit jděte. Jestli můžu doporučit, neberte to moc vážně. Jestli máte svého favorita, tak mu to tam hoďte. Ale neberte to jako transakci, typu “já teď udělal něco pro tebe, a čekám, že uděláš něco pro mě”. Za svůj hlas nic neočekávejte, volby nejsou výměnný obchod. Odvolte a pusťte to z hlavy.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: když volíte nějakou stranu nebo politika, neděláte to pro něj. Může to tak vypadat, protože v kampani nás politici o hlasy žádali, ale je to klam. Když volíte, děláte to pro sebe. Chcete, abyste se vy a vaše děti měli dobře. Politik, kterého volíte, je ten, který vám k tomuto cíli vytvoří nejméně překážek.

Čímž se dostávám k tomu, že volit pozitivně (“toho nejlepšího”), je těžké. A zároveň nepraktické. Nepodléhejte iluzi, že jakýkoli politik změní náš život k lepšímu. To můžeme jenom my sami, naši blízcí, náhoda. Spojit svůj životní pocit s jakýmkoli politikem je iracionální a taky nebezpečné pro duševní zdraví. NECHTĚJTE, aby vám politik zlepšoval život. Ideálem je stát, kde budou mít politici co nejmenší vliv na to, jak žijeme a jak se nám daří.

AVŠAK politika a politici může náš život změnit k horšímu. Kteří? Ti hloupí? Nebo zlí? Jak je poznáme? Často děláme chybu, že bereme volby či obecně demokracii jako volbu miss, jen s tím rozdílem, že chceme vybrat ty nejchytřejší, nejpoctivější a nejhodnější. Jenže ani takhle to nefunguje. Osobní vlastnosti jsou důležité, ale ne zásadní.

POMŮCKA: nevolte politika, ale volte jeho voliče. Protože o to tu jde. Používáme termín “zastupitelská demokracie”, a to často aniž nás napadne, co říká. A že je pravdivý. Politici zastupují své voliče. A ti, NIKOLI POLITICI, jsou obrazem budoucnosti, pro kterou ve volbách hlasujeme.

To je ten trik: když jdete kolem volebního mítinku, nebo sledujete jeho záběry v televizi, NEDÍVEJTE SE NA TRIBUNU. Ani nemusíte poslouchat to, co z ní zní. Většinou jsou to stejně prázdné fráze. Jen slova. Ale DÍVEJTE SE NA LIDI, kteří politiky na tribuně přišli podpořit. Jak vypadají, jak se tváří a co mají na transparentech. Pak se rozhodněte, jestli to jsou ti, s kterými chcete sdílet budoucnost. A ano, jde o metaforu, nemusíte obcházet demonstrace. Stačí se dívat kolem sebe.

Abych byl poprvé osobní: nejsem příznivcem Petra Fialy, Víta Rakušana nebo Zdeňka Hřiba. Řadu lidí, kteří z jejich stran v minulých čtyřech letech vládli, považuju za nekompetentní. Ale jejich voliči (nebo ti, o nichž si to myslím) nejvíc zapadají do představy světa a budoucnosti, kterou mám. Nijak si je neidealizuju, ale nic přijatelnějšího teď zrovna v téhle zemi nevidím. Takže je budu volit.

A stejně jako před čtyřmi lety ČERMÁKOVOU METODOU, kterou jsme teď díky podcastu trochu zpopularizovali, a nijak netrvám na tom, aby nesla moje jméno. Spočívá v tom, že dám do obálky volební lístky stran, které mně nejméně vadí, a pak z ní s výjimkou jednoho zase všechny odeberu. Ty vyndané lístky zničím a nepodívám se na ně, abych nevěděl, komu jsem nakonec ten hlas dal. Je mi to jedno. Volil jsem z těch původně vybraných všechny, nikomu jsem nic nedal (jen sobě) a nikdo mi nic nedluží.

Jsou to letos stejné strany jako před čtyřmi lety, jen ty lístky jsou tři: Spolu, Starostové a Piráti.

Vy to udělejte, jak chcete, a mějte z toho dobrý pocit. Nedojímejte se, volby nejsou svátkem demokracie, jen takový drobný občanský úkon. Ale zároveň je nepodceňujte. Je to to nejmenší a nejjednodušší, co můžeme sem tam udělat, aby dementi měli co nejmenší možnost ničit nám život.

Tak dobrou ruku.