3.

Do příběhu vstupuje muž, který si kdysi myslel, že udělá díru do světa ve vědě. Ale už si to nemyslí. Ještě nevíme, jestli je se s tím už dokázal vyrovnat. Na dveře pracovny docenta Tůmy ve třetí kapitole kdosi zaťuká a krátce na to vstoupí do místnosti jeden z Tůmových studentů. Je to důležitý, vlastně osudový moment. Ale ani jeden z nich o tom ještě nemá ani tušení. (Audioverzi této povídky najdete na konci článku.)

V místnosti seděl zamračený muž středního věku. Možná už lehce postarší, něco mezi padesátkou a šedesátkou. Na sobě měl košili s vyhrnutými rukávy a šedé kalhoty od obleku.

Ozvalo se zaklepání na dveře a docent Tůma zvedl oči od počítače. Měl v něm otevřený Twitter a na obrazovce jeden rozepsaný tweet. “Dále,” řekl nevrle.

Do kanceláře v druhém patře budovy fakulty sociálních věd vešel mladý muž. Mohlo mu být kolem pětadvaceti. Byl o něco starší než většina studentů, ale nijak výrazně.

“Dobrý den, pane docente,” řekl, možná až příliš zdvořile. Bylo na něm vidět, že je nerv…