Když volit populistu, tak chytrého šílence. A jaká je vaše nebezpečná myšlenka? #19
(19/8 - přijeli jsme do Bruselu, ale já tu mám ještě úvahu vážící se k výletu do Hamburku. V rychlosti 220 km za hodinu vás na německé dálnici napadne jen nějaká pitomost.)
Kamarád mi před pár dny na pivu řekl, že bude kandidovat v podzimních komunálních volbách. Je lídrem kandidátky v jednom z pražských volebních okrsků, s vysokou pravděpodobností zvolení.
Je chytrý a ve své profesi velmi úspěšný. Jako novinář jsem o něm několikrát psal, má můj obdiv i jako člověk, který je laskavý a cílevědomý. Abych byl upřímný, naprosto nechápu, proč se rozhodl jít do politky. Co mu politika může dát jiného, než už má nebo co činí jeho život zajímavým i bohatým?
“Přece chci věci měnit k lepšímu!?”, řekl mi, přesně tak, jak píšu, takže na konci věty byl vykřičník i otazník. Vykřičník proto, že to myslí vážně, a otazník proto, že nechápe, co na tom nechápu já.
“Měníš věci k lepšímu celou dobu, co tě znám,” řekl jsem mu. Což je asi deset let. Jak už jsem napsal, původně jsem ho poznal ještě v roli novináře coby úspěšného podnikatele, později jsme se spřátelili.
Řekl něco v tom smyslu, že v politice je to něco jiného, protože to člověk uvažuje úplně jinak než třeba v byznysu. A že má celkem jasnou představu, čeho by chtěl dosáhnout. A jak to udělat.
“Aha, takže jak?”, zeptal jsem se. Odpověděl, že chce dělat komunální politiku tak, že nikdy nebude lidem lhát ani jim nic slibovat, ale vždycky s nimi mluvit na rovinu. Nechce mít z politiky žádné příjmy ani výhody, a jediným kritériem úspěchu je to, že pro občany své městské části učiní život lepším.
Nechme stranou mého kamaráda, on asi brzo zjistí, že věci jsou složitější. Ale považuju to za hlubší a obecnější problém. Zejména proto, že v létě 2022 jsme v tom bodě historie, kdy všechno nasvědčuje tomu, že nás nečekají dobré časy.
A politici, a je jedno, jestli lokální nebo globální, mají v zásadě dvě možnosti.
Buď říct voličům: nevypadá to dobře, budete se teď mít nějaký čas špatně, a nikdo z nás netuší, jak dlouho to bude trvat a co přesně máme dělat, tedy kromě tho, že všechno bude dražší a daně vyšší, ale já vám můžu slíbit, že osobně udělám všechno pro to, abychom to zvládli.
Byť tedy jisté to není.
Nebo: situace je skvělá a všechno bude už jen lepší, postavíme dálnice, tratě pro rychlovlaky, filharmonii i sto miliónů kilometrů nových cyklostezek. A taky budete platit menší daně, budu hlídat vaše zájmy a nikdy nedopustím, abyste se měli hůř než teď.
A to je jisté, tomu věřte!
Co si vyberete?
Nikdo nemá rád populisty. Ale pravda je taková, že populisté skoro vždycky vyhrávají volby. Ne ti, kteří jsou upřímní a poctiví. Zvlášť v těžkých dobách. Často se cituje slavná Churchillova řeč: “Nemůžu slíbit nic jiného než krev, dřinu, pot a slzy.” Jenže tu pronesl britský premiér v roce 1940 až PO volbách, ne PŘED nimi.
Jde jen o to, který populista volby vyhraje. Větší, nebo menší? Nebezpečný, nebo neškodný? Jenže to často nejde poznat. Moje rada je jiná. Když už musíme volit populistu, ať je to ten nejchytřejší, nejodvážnější a nejšílenější ze všech. To jsou tři vlastnosti, které jsou důležité a které se počítají.
Napadlo mě to při nedávném výletě do Hamburku. Pokusím se to vysvětlit. A začnu tím, že vám představím jeden moc hezký barák. Omluvte, že to bude trochu zeširoka.