Když má vypelichaný medvěd "dobrý týden", možná není dobrá chvíle na debatu o plastových víčkách

V tom vousatém vtipu překvapí dva turisty v lese mědvěd, a jeden si rychle začne zavazovat tkaničky. “Co blbneš, ty si myslíš, že budeš rychlejší než medvěd?” a odpověď zní: “Mně stačí, když budu rychlejší než ty.”

Amerika si právě začala zavazovat tkaničky.

Trumpova Národní bezpečnostní strategie je dokumentem, který by ještě před pár lety vypadal jako kremelská dezinformace. Rusko v něm nefiguruje jako hrozba ani jednou. Zato evropské státy jsou “upadající mocnosti” ohrožené “civilizačním vyhynutím”.

Dokument, který má definovat americkou bezpečnost, dělá přesně toto. A je z něj jasné, že pro americkou bezpečnost bude dobré, když její součástí nebude ta evropská. To už není jen rétorika. To je politika.

Když Elon Musk popuzený pokutou od EU ostřeluje společnou Evropu, a v podstatě říká, že EU je pro starý kontinent nebezpečnější než Rusko (zabíjející na východě Evropy obyvatele a vojáky jiné evropské země), dostává se mu nepochopitelně určitých sympatií části české společnosti.

Chci jen upozornit: bitvy mezi “libtardy” a “chcimíry” přestávají mít onen lehce bizarní a zábavný rozměr, které měly dosud. Přestává jít o absurdity Green Dealu, nekonečné debaty o migraci či víčka na limonádách. Jde o to, jak se velmi konkrétně a velmi prakticky může změnit náš každodenní život.

Za rok nebo dva, dost možná i dřív. A nás v Česku se to týká mnohem silněji než zemí na západ od nás, ke kterým se od roku 1990 hrdě hlásíme, ale geograficky a politicky ještě stále tak úplně nejsme jejich integrovanou a neoddiskutovanou součástí. Bohužel.

Putin měl “dobrý týden”, čtu v Sunday Times. Jeho vojska postupují, Západ se hádá, čas hraje pro něj. V listopadu jeho síly zabraly přes 500 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Každý měsíc vyjednávání je měsíc, kdy se jeho pozice zlepšuje.

Tady je ta nepříjemná matematika: čím je Putin spokojenější, tím hůř pro nás. Ne abstraktně. Konkrétně.

A stejně na Twitteru stále někdo píše, že “Trump má pravdu”, “Evropa se zničila sama” nebo “Jediné řešení je EU rychle demontovat”.

I kdyby to všechno byla pravda, neřeší to náš velmi akutní a palčivý problém. Jsme v situaci, kdy jednotnou Evropu potřebujeme. Ne nějak ideově, morálně bevo symbolicky. My ji potřebujeme zcela konkrétně a prakticky, abychom přežili.

V Putinově hlavě je teritoriální nárok na Česko nebo Polsko jen o kousek níže než ten samý nárok na Ukrajinu. A kvůli němu v tuhle chvíli padají pár set kilometrů od nás bomby na města a umírají lidé.

Takhle jednoduché to je. My si rozdělenou Evropu a rozdělenou společnost nemůžeme dovolit. Chápu určitou škodolibost části politického spektra nad tím, jak moralizující a dlouhou dobu dominující liberalismus na celé čáře prohrává. Geopoliticky a globálně. Ale tady jde opravdu o to, jak budeme za rok žít.

Dokument, který Bílý dům vydal, explicitně hovoří o “kultivování odporu proti současnému směřování Evropy”. Amerika oficiálně oznamuje, že bude podporovat síly, které chtějí Evropu rozložit. Jinými slovy jde o podporu krajní pravice, nacionalistů a všech těch, kteří sní o “suverénních státech”. Jenže Putin už ví, které z nich si po ukrajinském předkrmu bude chtít naservírovat jako další chod.

My jsme mezi nimi.

Lidi, kteří chtějí ochránit “naše hodnoty” před Bruselem, otevírají dveře zemi a režimu, který žádné hodnoty nemá. Lidi, kteří křičí o suverenitě, pomáhají zemi a režimu, pro který má suverenita jiných zemí hodnotu maximálně rohožky na hraničním přechodu.

Tohle není o tom, jestli jste “libtard”, “morální maják”, “chcimír” nebo “dezolát”. Tohle je o tom, jestli nás za rok nebo dřív bude ráno budit telefon nebo siréna. A taky o tom, jestli za dva roky bude ještě existovat naše svoboda.

Evropa je bohatá, velká a může být silná. Nemusí si zavazovat tkaničky a vybíhat za Amerikou. Tím spíš, že ten medvěd je sice zákeřný šmejd, ale taky dost vypelichaný. Bojí se síly, a ta je v jednotě. Proto se teď děje to, co se děje. Boj s medvědem si můžeme prohrát jen my sami.