Kdo jsou ti nejhlasitější na Internetu? Možná je nechcete poznat osobně
Singapurští výzkumníci potvrdili to, co intuitivně tušil každý, kdo strávil více než pět minut v politické diskusi na Facebooku: nejhlasitější účastníci online debat mají nadprůměrné psychopatické rysy, podprůměrné kognitivní schopnosti a strach, že jim uteče něco důležitého.
Studie publikovaná v časopise Nature zahrnovala přes osm tisíc lidí z osmi zemí a výsledky jsou znepokojivě konzistentní. Od Washingtonu po Hanoj platí totéž: “digitální náměstí” neovládají filozofové, dokonce ani průměrní lidé, ale zápasníci milující ring a řev publika.
Hlavní výsledky studie?
Psychopatie jako univerzální motor online aktivismu. Ve všech osmi zkoumaných zemích platilo totéž: lidé s vyššími psychopatickými rysy – tedy ti, kteří jsou manipulativní, povrchně okouzlující a postrádají empatii – se více angažují v online politických aktivitách. Tento vztah byl statisticky významný napříč kulturami, od individualistické Ameriky po kolektivistický Vietnam.
Narcismus funguje jen někde. Na rozdíl od psychopatie se narcismus jako prediktor online politické aktivity projevil pouze ve třech zemích – v USA, na Filipínách a v Thajsku. V konfuciánských kulturách jako Čína nebo Singapur narcismus s politickou aktivitou nesouvisel. Vysvětlení? V kolektivistických společnostech není sebepropagace společensky odměňována, takže narcisté nemají takovou motivaci vystavovat se na veřejnosti.
Strach z vynechání jako silný motor. FoMO – ten nepříjemný pocit, že ostatní prožívají něco zajímavého bez vás – byl nejsilnějším prediktorem online politické aktivity. Platilo to ve všech osmi zemích bez výjimky. Lidé, kteří se bojí, že jim něco uteče, jsou zjevně přitahováni nekonečným proudem politických debat na sociálních sítích.
Chytřejší lidé se angažují méně. Zde přichází možná nejprovokativnější zjištění: vyšší kognitivní schopnosti konzistentně souvisely s nižší mírou online politické participace. Jinými slovy – čím chytřejší člověk, tím menší pravděpodobnost, že bude komentovat politiku na Facebooku.
Inteligence jako brzda temných tendencí. V pěti ze zkoumaných zemí platilo, že vztah mezi psychopatií a online politickou aktivitou byl nejsilnější u lidí s nízkými kognitivními schopnostmi. U lidí s vysokou inteligencí tento vztah často zcela mizel. Jako by kritické myšlení fungovalo jako brzda, která zastavuje impulzivní tendence k politickému trollingu.
Pamatujete si (pokud jste tedy staří jako já), jak jsme se radovali z webu, tedy nástroje, který odstraní “filtry” klasických médií a bude demokratizovat debatu?
(Okamžik napětí, dramatická pauza.)
Tak to se nepovedlo! Ano, vytvořili jsme globální síť pro sdílení informací. Ale systém, který jsme na ní postavili právě pro komunikaci (= sociální sítě), je optimalizovaný tak, aby odměňoval ty nejhorší lidské vlastnosti.
Algoritmy sociálních sítí jsou v podstatě digitálními kurátory se špatným vkusem. Pokud chcete psát o klidně a věcně o tom, o čem přemýšlíte a čemu rozumíte, algoritmus vás ignoruje. Jste nudní. Ale pokud jste agresivní psychopat s nutkavou potřebou reagovat na cokoli (protože FoMO), algoritmus vás miluje. Dá vám megafon. Udělá z vás influencera.
Jde to proti principu evoluce? Možná ne. Možná přežití nejschopnějších nikdy neznamenalo přežití nejrozumnějších. Jen těch nejlépe přizpůsobených prostředí. A prostředí, které big tech firmy vytvořily na Twitteru nebo Facebooku, odměňuje manipulátory.
Studie zmiňuje, že v pěti z osmi zemí platilo, že vztah mezi psychopatií a aktivitou byl nejsilnější u lidí s nízkými kognitivními schopnostmi. To je smrtící koktejl. Hloupost sama o sobě není nebezpečná. Ale hloupost vyzbrojená psychopatií a zesílená algoritmem? To je zbraň hromadného ničení veřejného prostoru.
Bylo by snadné z tohohle všeho vyvodit, že Internet pokazil demokracii, a sociální média zrušit a komentátorům politiky povolite jen reakce na papíře a zasílané poštou. Ale to by byla laciná pointa.
Pravda je složitější. Internet jen odhalil něco, co tu vždy bylo. Psychopaté vždy existovali a vždy se rádi angažovali v politice. Lidé s FOMO (byť se tomu tak tehdy možná ani neříkalo) vždy hledali způsob, jak být součástí něčeho většího.
Jistě, můžeme namítnout, a studie to férově přiznává, že jde o korelace, ne kauzalitu. Možná z nás internet ty psychopaty teprve dělá. Možná, že když se každý den brodíte stokou nenávisti, otupíte a stanete se jedním z nich.
Ale výsledek je stejný. Až příště uvidíte pod článkem vlákno s tisíci komentáři, plné urážek a kategorických soudů, nevěšte hlavu nad stavem lidstva. Vzpomeňte si na tuto studii. Ti lidé tam nejsou proto, že mají pravdu. Jsou tam proto, že nemůžou jinak. A je jim tam dobře.
Což vede k jediné snad trochu chytré pointě, která mě napadlo. Je jí známý bonmot, připisovaný G.B.Shawovi, Marku Twainovi i Abrahamu Lincolnovi (a možné něco podobného řekl i Werich nebo Horníček), a zní: Nikdy se nesnaž zápasit s prasetem, protože se jen umažeš, a navíc praseti se to líbí.
.
Tenhle Substack má na začátku ledna malé výročí.
Je mu pět let.
Vznikl v roce 2021 jako jedno z novoročních předsevzetí. Takové to klasické: budu psát pravidelně, chytře a hlavně tak, aby to mělo smysl.
Na rozdíl od většiny jiných předsevzetí tohle vydrželo. A dokonce slaví páté narozeniny. Což je, upřímně, malý zázrak.
Placené předplatné je dobrovolné, většina textů i oba podcasty jsou bez paywallu.
Ale jsem moc vděčný za ty, kteří si stejně předplatí. Beru to jako tiché „jo, tohle mi dává smysl“ — a zároveň jako způsob, jak Jedno procento udržet živé, zvědavé a časem i ambicióznější.
Platit navíc znamená i mít hlas: možnost komentovat, ptát se, nesouhlasit, navrhovat témata. Čtu všechno a odpovídám, jak nejlépe umím.
Zpětná vazba je tu vítaná. Fakt.
Velké díky všem, kteří už Jedno procento podporují. Díky vám se z textů staly i skutečné věci — projekty, živá natáčení, příležitosti. Pro začátek roku 2026 plánuju vyzkoušet živé streamy přímo v aplikaci.
Pět let. Pořád mě to baví.A pokud vás taky, budu rád, když u toho zůstaneme společně.