Každý den žasnu a divím se. Moje lovestory s AI

Psáno pro časopis Wired

Mám kamaráda, bývalého spolužáka, s kterým jsem kdysi vystudoval na ČVUT kybernetiku. Na rozdíl ode mě se technologickému byznysu pak většinu kariéry věnoval.

Dotáhl to na různé manažerské pozice, ale ve skutečnosti byl celý život klasický ajťák. Tomu stereotypu odpovídal v dobrém i horším slova smyslu. Prostě takový ten člověk, na kterého se obracíte, když vám v počítači něco nefunguje. (A on se na vás většinou unaveně, skoro vyčerpaně podívá, a pak vám tichým hlasem poradí, abyste ho zkusili vypnout a zapnout.)

No a tenhle můj kamarád se někdy koncem loňského roku rozhodl, že přece jen vyzkouší generativní umělou inteligenci. Tedy ChatGPT. Trvalo mu dlouho, protože se mu nelíbil humbuk, který kolem kolem té věci panuje. Ostatně si říkal, že toho o strojovém učení a neuronových sítích ví docela dost, takže se nemusí bát, že mu lidé skákající téhle novince na špek nějak utečou.

Lidé jako já. Ostatně jsem ho k tomu docela dlouho přemlouval, a když mi oznámil, že si konečně udělal registra…