Kámošstvo: Jak si stará koncovka našla nový život

Možná jste si toho taky všimli. Nová slova, která se objevují hlavně na sociálních sítích, občas i na webovch stránkách. Často ho píšou mladí lidé s levicovými názory, byť ne nutně. Někdy je používání důsledné, jako třeba na stránkách Anarchistické federace, jindy (možná) spíš ironické. Ale ono se to někdy těžko pozná.

“Je DJstvo, fotografstvo a umělecstvo,” píše kdosi o Youssefovi, jednom z podezřelch ze žhářského útoku na továrnu na drony v Pardubicích. Ta slovo vypadají, že je někdo vymyslel včera večer na Instagramu, ale přitom je koncovka -stvo nebo -ctvo slovotvorný prostředek sahající až někam ke staroslověnštině.

Tahle koncovka dělá stovky let jednoduchou věc: vezme spousty jednotlivců a stlačí je do jednoho slova. Obyvatelstvo, duchovenstvo, služebnictvo, ministerstvo. Korpus SYN2010 eviduje přes sto relevantních slov s touto koncovkou. Většina z nich popisuje stabilní, hierarchické celky, tedy stavy, korporace, instituce. Když Masaryk psal (o českých novinářích na Podkarpatské Rusi), že „dosud novinářstvo každého od pravdy zastrašuje”, nepoužíval žádný novotvar. Používal běžné slovo, znějící ovšem jaksi důstojněji a důležitěji než jen množné číslo “novináři”.

Plus s touto koncovkou existují ještě slova, která popisují něco abstraktního, co spojuje jedna charakteristika (třeba božstvo), a taky popisující něco odsouzeníhodného (smilstvo nebo zvěrstvo).

Ale když chcete pochopit kámošstvo a spol., zapomeňte na Masaryka. A taky na instituce a celky. Nebo na svinstvo. Je to složitější. (Mimochodem, první dohledatelné použití slova “kámošstvo” je už v roce 2011, kdy ho v magazínu Zlín použil komik Polášek.)

Když někdo v roce 2026 napíše „kámošstvo”, nechce vytvořit dojem ničeho organizováno nebo institucializovaného, a už vůbec ne negativního. Trik nových slov je v tom, že označují něo běžného (partu v hospodě), ale ve formátu slov, definovaných pravidly, mocí nebo zákony (= ptactvo, lordstvo, představenstvo atd.).

Jak už to s novinkami v jazyce bývá, hodně lidí to irituje. (Mě taky, ale budu v tomto textu předstírat objektivitu výzkumníka.)

Část podráždění je čistě estetická. „Kámošstvo” spojuje dva nesourodé světy, a dělá to drze záměrně. Výsledek zní současně hovorově i úředně. A to jsme ještě nezmínilo to, že slova s koncovkou -stvo můžou někdy popisovat nejen skupiny jednotlivců, ale i jednoho konkrétního jednotlivce. Jako třeba výše zmíněného Youssefa. Použití takových slov je pak rušivé a rušivé, pokud se tedy bavíme o těch, kteří použití -stvo chápou protestně.

Čímž jsme u dalšího důvodu podráždění, a ten je politický. Koncovka -stvo se v posledních letech objevuje i v kontextu genderové inkluze. Mladé pirátstvo se v roce 2021 přejmenovalo s explicitní motivací být „více inkluzivní”. Na instagramových účtech organizací jako Prague Pride nebo Trans*parent se nacházejí desítky takových novotvarů. Část autorů to vidí jako způsob, jak v češtině, uzpůsobené pro mužský a ženský rod, tuhle volbu obejít. A nekomplikovat texty typografickými triky, jako jsou hvězdičky či lomítka.

Ale mnozí autoři to nepochybně berou čistě jako provokaci, či spíše “prohlášení”, protože stejně používají obojí.

Čeština má gender “rozlitý” po celé větě. Nahradíte-li „učitelé” slovem „učitelstvo”, vyřešíte substantivum. Ale příčestí, přídavná jména a zájmena vám zůstanou. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český to formuluje střízlivě: čeština kvůli míře gramatického rodu „jen těžko hledá” plně neutrální prostředky. Kolektivum s koncovkou -stvo problém neřeší. Jen ho psune na jiné místo ve větě.

Tady to začíná být komplikované. Do jedné koncovky se promítá normativní vkus (zní to knižně, nebo směšně?), obava z ideologizace jazyka (používáte slova k popisu reality, anebo k politickému prohlášení?) a otázka, zda se čeština vpořádá s inkluzí bez ztráty srozumitelnosti.

Lingvisté hlásí, že některé nová slova už mají běžná, tedy neironická a zároveň nepolitická použití. Třeba když se v recenzi zpravodajského serveru v recenzi objeví slovo “návštěvnictvo” místo “návštěvníků” nebo “publika”. Tady už zjevně nejde o žádné gesto ani signál, ale autor se pro použití slova poskytl čistě ze stylistických důvodů (nebo aspoň předpokládám). Chtěl něco formálnějšího než “návštěvníci” (aby vyjádřil náladu v sále), a zároveň si slovo “publikum” už vyplýzval v předešlé větě. Tak zapátral v paměti a napsal “návštěvnictvo”.

Ale asi nejčastější použití je motivováno ideologicky. Kdo by si chtěl na novotvarech doslova zahodovat, doporučuju číslo 2/25 Anarchistické revue, kde najde i perly jako antiautoritářstvo, antifašiststvo nebo kvírstvo (!), a mnohé další.

Která z těch nových slov přežijí? Pravděpodobně ta, která splní tři podmínky: jasně odkazují na skupinu (ne na jednotlivce), neprovokují politickým názorem, kde ho čtenáři (nebo čtenářstvo?) neočekávají, a nevyvolávají gramatický chaos ve zbytku věty. Slova jako „kámošstvo” nejspíš přežijí jako stylistická figura, něco mezi vtipem a kotvou umisťující použití do nějakého specifického kontextu.

Společenský rozměr je zajímavější než lingvistický. Žijeme v době, kdy není jen nástroj, ale vývěsní štít. Každá volba slova je zároveň signál: kdo jsem, ke komu patřím, jak vidím svět. Sufix -stvo je v tomhle smyslu něco jako vlaječka ve twitterovém profilu.

Staré -stvo vytvářelo slova proto, aby popsala něco, co existuje (měšťanstvo, duchovenstvo, úřednictvo). Nová slova s koncovkou -stvo vymýšlíme proto, abychom popsali něco, čemu teprve k existenci chceme pomoct. Mimo jiné těmito slovy. Nepoužíváme jazyk k tomu, abychom popisovali svět (což je jeho původní funkce), ale abychom ho měnili a vylepšovali. Což je to, co na kámošstvu a spol. irituje mě.

A nemyslím si, že se tahle slova v češtině skutečně zabydlí, na rozdíl od anglicismů a dalších novotvarů. Ty také začínaly jako móda, pak se změnily v generační nálepku, a nakonec aspoň část v nich v jazyce zůstane. Nová slova používaná generačně mají tu výhodu, že jejich odpůrci umřou dřív než ti, kteří je do jazyka přinesli. A naopak, mnohá slova odcházejí společně se staršími generacemi do hrobu.

Kámošstvo má za sebou příliš složitou, vrtkavou a zpolitizovanou konstrukci. Stejně jako podobná nová slova se stejnou koncovkou. Teď se budou v jazyce sem tam vyskytovat, a čím víc na ně bude většinový “uživatel jazyka” reagovat, tím déle jim to vydrží. Ale pak zmizí. Protože štěkají, ale nekoušou, a karavana jazyka jde dál.