Jsme “naprogramovaní” žít do stovky, plus mínus nějaké roky. Sen o nesmrtelnosti ztracen není, ale stále je to jen sen

Slyšel jsem to mnohokrát, od různých lidí v různých situacích. Při rozhovoru v podcastu, na konferenci, nebo jen tak při schůzce. Říkali: “Můj biologický věk je o tolik a tolik let nižší než ten chronologický!” Skoro bych řekl, že to dnes patří k dobrému tónu. Mít nějak potvrzeno, že jsme mladší, než říká náš rodný list.

Ostatně když mi před dvěma měsíci “chytrý prsten” oznámil, že můj kardiovaskulární věk je o 15 let nižší než skutečný, taky jsem se s tím spoustě lidí pochlubil. Problém je v tom, že tyhle “dobré zprávy” jsou často víc marketing než co jiného. Ano, nepochybně jsou založeny na nějakých datech a jejich interpretaci, ale v tom je zároveň kámen úrazu. Interpretovat lze různě.

Jak říká v zajímavém podcastu s americkým kardiologem a známým popularizátorem medicíny Erikem Topolem biogerontolog Steve Horvath, ani po desetiletích existence termínu “biologický věk” neexistuje jeho přesná definice. Tím pádem není žádná jednotná metoda, jak ho měřit a kvantifikovat. A už vůbec nelz…