Jak to bylo doopravdy? Toxické příběhy bratří Grimmů
Moderní verze klasických pohádek
Češi jsou posedlí pohádkami, zejména před vánoci. Jsme jednou z mála zemí, která na vánoční svátky vysílá v hlavním vysílacím čase večer právě pohádky. A ty nové, natočené pravě proto, abys se vysílaly na Štědrý den, jsou napjatě očekávány, a po odvysílání zase bouřlivě diskutovány.
Před 17 lety jsem pro Lidové noviny napsal podobnou sérii, a největší rozruch způsobila verze Popelky pod názvem Princ je gay. Hodně lidí bylo opravdu hodně rozčílených, a jen díky tomu, že se v Česku v té době prakticky ještě nepoužívaly sociální sítě (já byl na nich jako jeden z mála), byl ten výprask mnohem méně viditelný než dnes. Navíc Lidovky měly tradičně jedny z nejstarších čtenářů, a ti psali dopisy posílané poštou.
Dnes už nové verze nepochybně nikoho neurazí, doba je jiná a jinde. Nechtělo se mi podruhé “pokoušet” stejný nápad, asi bych nic výrazně odlišného nevymyslel. Ale pak jsem si vzpomněl na AI, a využil k napsání chatbota. Lépe řečeno dva, jak ChatGPT, tak Claude. Oba jsem “natrénoval” právě na těch 17 let starých povídkách. Přečtěte Sněhurku, napsanou Claudem, a pak se podívejte na video, kde si s ChatGPT povídám o Perníkové chaloupce.
Hezkou zábavu a prima advent!
Sněhurka? Klasický příklad stockholmského syndromu
Začíná to jako klasický příběh o posedlosti vzhledem. Královna chce mít dítě jako z katalogu. Konkrétní objednávka zní na krásku bílé pleti s tmavě červenými rty a černými vlasy. Ta se jí také narodí, ale královna bohužel zemře. Po její smrti si král, představitel toxické středověké maskulinity, rychle najde náhradu, tzv. trophy wife.
“Královna 2.0” má sklony k obsesivně-kompulzivní poruše, které se projevují neustálým zíráním do zrcadla. To bychom si asi nejlépe představili jako technologický gadget, osazený některým z méně výkonných modelů řady GPT, který odpovídá vždy to, co chce uživatelka slyšet.
Hlavní hrdinka Sněhurka je produktem privilegovaného prostředí, která nikdy nepracovala, dokud ji život nedonutil. Její jediné přednosti jsou čistě vzhledové - přesně ty hodnoty, které dnes kritizujeme. Když uteče do lesa, narazí na komunitu sedmi trpaslíků. Tato skupina single mužů středního věku žije společně daleko od civilizace v podezřele harmonickém vztahu. Ve skutečnosti jde o skupinu bývalých horníků, kteří po ztrátě práce v důsledku královské regulace těžby založili alternativní ekologickou komunitu.
Vztah Sněhurky a trpaslíků je klasickým případem stockholmského syndromu. Výměnou za střechu nad hlavou se stává jejich hospodyní, což jen potvrzuje, že i v pohádkách existuje genderově podmíněná platová nerovnost. Macecha, údajná "zlá královna", je ve skutečnosti jen produktem patriarchální společnosti posedlé mládím a krásou. Je ambiciózní a pracovitá, a během Sněhurčiny nepřítomnosti se jí podaří získat milióntého followera pro svůj instagramový účet.
Vrcholem absurdity je princ, který se zamiluje do "mrtvé" dívky ve skleněné rakvi - jasný případ nekrofilie, který pohádka romanticky maskuje. Když Sněhurka ožije (a je ostuda, že klasické verze nevyužily tohoto zázraku k propagaci tzv. Heimlichova manévru, zachraňujícího lidi před udušením), okamžitě se vrhá do dalšího toxického vztahu. Princ totiž trpí syndromem zachránce a Sněhurka, zvyklá na život v podřízeném postavení, mu padne přímo do náruče.
Závěrečný "happy end" je vrcholem pokrytectví - mladá dívka bez životních zkušeností se vdá za muže, kterého nezná, zatímco její nevlastní matka je brutálně umučena k smrti v rozžhavených střevících. A tomuhle říkáme pohádka pro děti? Celý příběh je vlastně alegorií na to, jak společnost oceňuje mladé, krásné a pasivní ženy, zatímco ty ambiciózní a stárnoucí démonizuje a trestá.
Epilog nám ukazuje Sněhurku o dvacet let později, jak zoufale hledá první šedivé vlasy a objednává si své první omlazující lektvary. Ale tohle už tu jednou bylo, nebo ne?
x
Vyhořelí korporátní otroci, geniální 😄