Podzimní vlna je "epidemie netestovaných", a skoro nikdo o tom nemluví

Jsem alergický na sousloví “epidemie neočkovaných”. Protože je polarizující a hlavně nepřesné. Ano, jsme uprostřed globální krize, ale způsobil ji virus. Rozumím tomu, že někteří z nás jsou vyděšení a nejistí, a jiní zase naštvaní a rozzlobení. Ale zdá se mi hloupé hledat pro tyto emoce náhradní cíle.

V první fázi pandemie (do začátku vakcinace) jsme vedli studené občanské války o nošení roušek, teď je to samozřejmě očkování. Chovají se jeho odpůrci neracionálně a komplikují rychlejší řešení pandemie? Skoro jistě ano. Máme se je snažit přesvědčit a získat je pro očkování? Nepochybně. Ale je to důvod tvrdit, že jsou hlavními viníky nové vlny nákazy? Nemyslím si.

Odmítání očkování je zrovna tak JEJICH jako NAŠE selhání. Spor o očkování má kořeny v lidské povaze, stejně jako všechny lidské spory a konflikty. Navíc, v důsledku může napáchat větší škody než samotný virus. A s ním se těžko bojuje ve společenské atmosféře, ve které máme nadbytek paušalizujících a tvrdých názorů, ale nedostatek informací. Protože to, co prožíváme, je “epidemie neinformovaných”.

Shrňme, co víme. Vakcíny omezují šíření viru a u jednotlivců snižují riziko vážného průběhu nemoci. Ani v jednom nejsou stoprocentně úspěšné (což samozřejmě ani nikdo nečekal), a zdá se, že v tom druhém jsou výrazně lepší než v tom prvním. Jinak řečeno, vakcíny sníží pravděpodobnost, že se kvůli covidu dostanete do nemocnice nebo dokonce umřete. Už to samo o sobě by mělo stačit k tomu, aby se racionální lidé nechali očkovat. Na druhou stranu, v této úvaze hraje roli nejen benefit, ale i riziko. Takže když relativně mladý a zdravý člověk, který je navíc v dobré formě, dojde k tomu, že riziko se blíží nule, je pro něj racionální s očkováním nespěchat.

Ale pak je tu samozřejmě ta druhá část rovnice, a tou odpovědnost za veřejné zdraví. Když se naočkuju, pomáhám bránit šíření viru. Chráním tak ty, kteří jsou víc rizikoví a zranitelní než já. A pomáhám i tomu, aby společnost mohla normálně fungovat. Takže když se jako nízkorizikový naočkuju, není to jen čirý altruismus. Je i v mém zájmu, aby se svět vrátil co nejrychleji k běžnému fungování.

Vraťme se teď do reality dnešních “covidových čísel”. Je zřejmé, že vakcíny fungují a že jejich vedlejší účinky jsou minimální (máme k tomu opravdu miliardy důkazů, když s nadsázkou vezmeme v úvahu počet vyočkovaných vakcín). Ale zároveň vidíme, že šíření viru nebrání dostatečně. Co pro to můžeme udělat? Odpověď mi přijde až banálně jednoduchá. Když chybí informace, musíme je ziskat. Tedy se testovat, pokud možno co nejčastěji. Proč tuhle jednoduchou pravdu, znějící tak často na za začátku pandemie, dnes neslyšíme? Má to důvod.

Obětovali jsme testování kvůli tomu, abychom učinili očkování atraktivní pro co největší počet lidí. “Nechte se naočkovat, a můžete jednou provždy zapomenout na všechny nepříjemnosti s pravidelnými testy.” Jednoduché a srozumitelné. Navíc to funguje. Ale ukázalo se, že virus jednoduché pravidlo “očkování, NEBO testování” bohužel nerespektuje. Můžeme před tím zavřít oči, a dál tvrdit, že se naočkovaní lidé testovat nemusí. Ale pak se budeme chovat podobně nevědecky a ideologicky jako ti, kteří odmítají očkování.

Pandemii můžeme účinně řídit, a to prostřednictvím rychlých a levných antigenních domácích testů, tvrdí například už delší dobu epidemiolog a imunolog Michael Mina z Harvardu. Ano, všichni známe nedokonalost těchto testů, ve srovnání s tzv. PCR testy, které dokáží určit to, zda má někdo covid v různých fázích onemocnění. Antigenní testy “pouze” identifikují, když má v sobě člověk viru hodně. Jenže to zároveň znamená, že velmi spolehlivě identifikují, ZDA je člověk v daný moment infekční. Navíc vám to řeknou HNED, nikoli zítra. Není to přesně to, co potřebujeme vědět, když se rozhodujeme, jestli jít ráno do práce, nebo odpoledne na návštěvu k rodičům? A když zároveň slyšíme ve zprávách, že byl včerejší počet pozitivně testovaných lidí zase kolem deseti tisíc v zemi?

Kdybych měl navrhnout plán na boj s covidem, bude to maximální podpora očkování, a zároveň toho, aby testování bylo pro lidi co nejjednodušší a nejdostupnější. Znamená to dostatek testů, pokud možno velmi levných (a pro některé skupiny obyvatel zdarma), určených pro domácí použití. Zároveň finanční systém kompenzací pro jednotlivce, kteří zjistí, že jsou infekční, a nepůjdou proto do práce. Stále to pro stát bude výrazně levnější než jakákoli forma lockdownu.

Zmíněný Michael Mina v podcastu s Lexem Fridmanem říká, že pandemie není ani tak lékařský či zdravotní problém, ale informační. Lépe řečeno jsme v krizi nedostatku informací. Nevíme, kdo z nás je infekční, a proto jsme nuceni do omezení, která - pravděpodobně či zcela jistě - vůbec neodpovídají tomu, jaká je skutečná situace. I proto jsou pak náklady na řešení této krize astronomické. Levné pravidelné testování, které není nepříjemné a každý si ho může sám udělat doma, tyto informace může poskytnout.

A ještě je tu jedna výhoda, které testování má. Je to jediný nástroj boje s pademií, který nedostal žádnou ideologickou nálepku a nepolarizuje společnost. Roušky, očkování i lockdowny jsou vysoce konfliktní a problematické. Testování naplňuje oba ideály, které jsou tak často zmiňovány: tedy ideál osobní svobody (protože co jiného představují informace, které sami získáme a kterými disponujeme?) i ideál společenské odpovědnosti.

Když jsem minulý týden psal svou “rukověť odpovědného padesátníka” pro covidovou krizi a oslovil nejuznávanější experty na covid, nejvíc mě zmátla jejich odpověď týkající se právě testování. Prakticky všichni odpověděli, že očkovaný člověk, který se cítí zdravý, se preventivně testovat nemusí. Přesto si myslím, jakkoli nejsem lékař, že opak je pravdou. A proto taky píšu tenhle text.

Možná bych měl napsat, že “právě proto, že nejsem lékař”. Rozumím tomu, proč se lékařům nespolehlivé a “samoobslužné” testy nelíbí. Ony opravdu nenaplňují kritérium dobrého diagnostického nástroje. Nedokáží říct, jestli v sobě například už covid nemám a zda nemoc nepropukne se symptomy zítra nebo pozítří. Ale v tom je možná ten omyl. Antigenní testy bychom neměli brát jako diagnostický medicínský nástroj, nýbrž zdroj jednoduché informace. Jsem, nebo nejsem právě teď “nakažlivý”?

A druhý důvod je ten výše zmíněný, lékaři správně vědí, že nejdůležitější je co nejrychlejší a nejmasivnější očkování. S tím stoprocentně souhlasím, ostatně mám v sobě už tři dávky vakcíny. Ale to, že nabízíme očkování výměnou za netestování, že jsme testy obětovali jako takový “bonbónek” pro váhající, považuju za jednu z největších chyb. Podzimní vlna je epidemií netestovaných a neinformovaných.