Fosburyho flop nás učí dělat i to, co se zdá zhola nemožné. Ale je třeba mít štěstí

(Psáno jako glosa pro Seznam Zprávy.)

"Nebuďte nejlepší, buďte jediní." To aspoň radí Kevin Kelly, počítačový průkopník a mimo jiné spoluzakladatel časopisu Wired, a před pár týdny jí řekl v podcastu herce Alana Aldy. Žijeme ve světě otevřených možností a zároveň velké konkurence, a pokud chceme být úspěšní, je tou nejlepší cestou dělat to, co nikdo jiný nedělá. Nebo začít dělat běžně věci jinak.

Což mě okamžitě napadlo, když jsem v pondělí četl ve zprávách, že ve věku 76 let zemřel Dick Fosbury. Legendární skokan do výšky, který v roce 1968 vyhrál zlatou olympijskou medaili.

Protože Fosbury udělal přesně to, co radí Kevin Kelly. Přeskočil laťku tak, jako nikdo před ním. Pozpátku, hlavou dolů a nohama nahoru. Ohromil soupeře i svět. Do té doby překonávali atleti laťku buď “nůžkami” nebo “stredlem” (převalili se přes laťku přes bok a obličejem dolů), a zejména ta druhá se brala jako standard.

Nová technika, které se začalo říkat “flop”, přinesla do atletiky revoluci. Nevyhrála hned a trva…