Irský komik uzavřel v pražském Kongresovém centru evropskou část turné Looking for Trouble. Přivezl si nástroje, na které neumí hrát, a na pódium si postavil flipchart a kreslil, což v tradičním smyslu slova taky moc neumí.
Ale o to víc vložil do počátku své show energie. Mluvil o době, která už není, a zároveň to nebylo sentimentální vzpomínání na lepší časy. Plus to bylo na míru pro pražskou show. “Způsob bytí v sedmdesátých letech byl, jestli to můžu říct, velmi český. Vy to ještě vidíte místy kolem sebe. Je to improvizační duch. Vědomí, že všechno nemusí být pořád správně.“
Což je ve zkratce popis toho, co se v neděli večer na pódiu odehrálo. Protože představení Dylana Morana bylo všechno jen ne správně. A kdo to vzal jako výchozí moment, mohl odejít spokojený. Kdo ne, byl asi zklamaný.
Samozřejmě to s improvizujícími Čechy v sedmdesátých letech je složité. Sedmdesátá léta byla ve znamení normalizace, tedy na oficiální úrovni se moc o improvizaci nedalo mluvit. Všechno bylo dané a p…
