Objednal si u baru pivo a hranolky s čedarem. Všiml si, že barmanka má na blůze cedulku se jménem Eva. Líbilo se mu, když věděl, jak se jmenuje žena, která ho obsluhuje. V duchu si dal za úkol, že ji jejím jménem musí během večera oslovit.
Zaplatil účet a ona mu řekla: "Přinesu vám to. Kde sedíte?"
"Támhle," ukázal na stůl hned vedle okna. Lépe řečeno tam byly dva stoly, ale u jednoho seděla asi třicetiletá žena v elegantních červených šatech. Ta v tu chvíli zvedla oči.
Martina napadlo, že to musí vypadat, že ukazuje na ni. Trochu zrozpačitěl, a když si pak šel sednout ke svému stolu, tak se na ženu usmál.
S hrůzou však zjistil, že vstala, naklonila se k němu a řekla: "Mám ráda muže, kteří mají i dnes odvahu objednat cizí ženě pití. Děkuji!"
Chtěl říct, že to je omyl, že jí žádné pití neobjednal, ale nenašel odvahu. Hrozný trapas, pomyslel si, a zrudl v obličeji.
Něco zamumlal a vytáhl z kapsy telefon. Předstíral, že něco strašně soustředěně studuje na displeji. Cítil se nepatřičně.
Vzá…