Když jsme přistáli v Helsinkách, kam jsme se ženou vyrazili na víkend, stalo se něco divného. Na letišti nás oslovil usměvavý muž, který na nás spustil plynnou češtinou.
"Vítejte v Helsinkách! Budete potřebovat taxi?"
Podíval jsem se na ženu, ona na mě. Asi jsme vypadali zmateně, protože muž dodal: "Je všechno v pořádku?"
"Vy mluvíte česky?", zeptala se žena.
Teď vypadal zmateně on. "A jakpak bych měl mluvit? Snad finsky?" Zasmál se, jako by řekl nějaký výborný vtip.
Prošli jsme pasovou kontrolou v jakémsi transu. Všude kolem nás lidé mluvili česky. Finštinu jsme nezaslechli ani jednou. Na informačních tabulích byla čeština, v duty free obchodech české nápisy, dokonce i místní McDonald's inzeroval "Svíčkovou v housce".
Pak jsme ještě ke všemu málem narazili do stánku nabízejícího "pravý trdelník". S kávou, samozřejmě. Jak jsem se dočetl v průvodci, té Finové vypijí nejvíc na světě.
"Asi se mi něco zdá," řekl jsem ženě.
"Mně taky," odpověděla. "A jen mi řekni, jsem já ve tvém snu, anebo ty v m…